ECLI:CZ:US:2013:4.US.2977.12.1
sp. zn. IV. ÚS 2977/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Františka Pilného, zastoupeného Mgr. Kateřinou Beranovou, advokátkou, AK se sídlem nám. Přemysla Otakara II., 566 01 Vysoké Mýto, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 25. 10. 2011 č. j. 52 A 39/2011-28 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2012 č. j. 5 As 123/2011-51 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z důvodů v ústavní stížnosti přednesených brojil stěžovatel proti shora označeným soudním rozhodnutím s tvrzením o porušení práv zakotvených v ustanoveních čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Konkrétně stěžovatel brojil proti právnímu názoru, vyslovenému správními soudy, podle něhož odečet bodů v registru řidičů dle ustanovení §123e odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o silničním provozu"), lze užít pouze u řidiče, který dosáhl max. 11 bodů. Žádné takové omezení však v zákoně o silničním provozu není. Stěžovatel tvrdil, že nepozbyl řidičské oprávnění, neboť lhůty, po jejichž uplynutí měl pozbýt řidičské oprávnění a odevzdat řidičský průkaz dle ustanovení §123c odst. 3 zákona o silničním provozu, byly přerušeny včasným podáním námitek dle ustanovení §123f odst. 4 téhož zákona. Za zcela nesprávný označil stěžovatel rovněž závěr Nejvyššího správního soudu, podle něhož získáním dvanácti bodů coby maximálního počtu bodů dosažitelných v rámci bodového hodnocení řidičů obecně nastupuje nevyvratitelná právní domněnka o tom, že řidič není odborně způsobilý k řízení motorových vozidel.
Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou stupňů netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika se interpretací podústavního práva správními soudy, zejména v otázkách odečtu bodů podle zákona o silničním provozu a určení okamžiku, v němž fyzická osoba ztrácí odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel. Přezkum právních závěrů takovéhoto charakteru však Ústavnímu soudu - jak plyne i ze shora uvedeného - zásadně nepřísluší. Lze přitom konstatovat, že výklad podústavního práva provedený správními soudy a vedoucí ve svém důsledku k závěru, podle něhož ve stěžovatelově případě nebylo možné přistoupit k odečtu bodů a stěžovatel získáním 12 bodů pozbyl odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel, je zcela racionální, souladný s účelem interpretovaného zákona a nevzbuzuje sebemenší pochybnosti ústavněprávního charakteru. Na odůvodnění napadených rozhodnutí správních soudů (zejména rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byly pečlivě vypořádány veškeré námitky stěžovatele) tudíž Ústavní soud, maje je za ústavně konformní, ve zbytku pro stručnost odkazuje.
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu