ECLI:CZ:US:2013:4.US.2980.12.1
sp. zn. IV. ÚS 2980/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Rotha, zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Malantou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Wurmova 16, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3883/2011-452 ze dne 30. května 2012 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 21 Co 305/2008-397 ze dne 8. března 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na zásah do jeho práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl. 11 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a do práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 2 a čl. 38 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 6 C 462/2003 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Znojmě rozsudkem č. j. 6 C 462/2003-283 ze dne 28. února 2008 uložil žalované Markétě Novoměstské (dále jen "žalovaná") vydat klisnu huculského koně jménem Oli, narozenou dne 1. ledna 2000, identifikační číslo 11 62 60600 (dále jen "klisna Oli") stěžovateli (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaný Milan Novoměstký byl povinen vydat klisnu Oli stěžovateli (výrok II.), stěžovateli vůči žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), uložil stěžovateli zaplatit žalovanému Milanu Novoměstskému náhradu nákladů řízení ve výši 7.140,- Kč (výrok IV.) a rozhodl, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok V.). K odvolání stěžovatele a žalované Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 21 Co 305/2008-397 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna vydat klisnu Oli stěžovateli, se zamítá (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. potvrdil (výrok II.), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že stěžovateli uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 14.995,20 Kč (výrok III.), uložil stěžovateli zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 20.294,40 Kč (výrok IV.), ve výroku V. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok V.) a rozhodl, že ve vztahu mezi stěžovatelem a žalovaným Milanem Novoměstským nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud usnesením č. j. 30 Cdo 3883/2011-452 ze dne 30. května 2012 dovolání stěžovatele proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu zamítl (výrok I.), dovolání stěžovatele proti výrokům III. a IV. rozsudku odvolacího soudu odmítl (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.760,- Kč (výrok III.).
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.
V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu odvolací i dovolací soud svými v záhlaví citovanými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a Úmluvě. Svá rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnily a Ústavní soud nemá jejich skutkovým (včetně hodnocení svědeckých výpovědí a tvrzení stěžovatele odvolacím soudem) a právním závěrům, které v žádném případě nepovažuje za rozporné s principy spravedlnosti, co vytknout. Protože pokládá za zcela zbytečné znovu opakovat obecnými soudy uvedenou argumentaci, stejně jako k ní cokoli dodávat, odkazuje pouze na v záhlaví citovaná rozhodnutí s tím, že žádné porušení práv stěžovatele neshledal. Ústavní stížnost je podle náhledu Ústavního soudu pouhou polemikou se závěry obecných soudů, takže důvod ke kasaci v záhlaví citovaných rozhodnutí založit nemohla.
Pouze k námitce stěžovatele stran nepřiměřené délky řízení Ústavní soud konstatuje, že průtahy v řízení před obecnými soudy, byť by i existovaly a byly neodůvodněné, podle jeho ustálené judikatury samy o sobě nemohou vést ke kasaci ústavní stížností napadených rozhodnutí (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 628/03 in http://nalus.usoud.cz).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady jeho podání spočívající v tom, že v plné moci advokáta není v souladu s ust. §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo ničeho změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. ledna 2013
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu