ECLI:CZ:US:2013:4.US.3063.13.1
sp. zn. IV. ÚS 3063/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele JUDr. Zdeňka Jankovského, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Jankovským, advokátem v Praze 2, Karlovo náměstí 15, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013 č. j. 30 Cdo 1609/2013-135, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 4. 10. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost doplněná postupně tak, aby splňovala základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se zejména s tvrzením porušení práva na soudní ochranu ve smyslu §36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo pro nepřípustnost odmítnuto stěžovatelovo dovolání. Nejvyšší soud usoudil, že rozhodl-li vrchní soud jedním výrokem tak, že změnil výši nákladů řízení uloženou stěžovateli k zaplacení nalézacím soudem [takto stěžovateli uložená povinnost nedosahovala hranice 50.000,- Kč ve smyslu §238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")], a jiným výrokem rozhodl o povinnosti stěžovatele hradit náklady odvolacího řízení [její výše rovněž nedosahovala kýžené hranice 50.000,- Kč], pak výši nákladů řízení, jež musí stěžovatel celkem uhradit, nelze pro účely navození přípustnosti dovolání sčítat.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
K věci samé Ústavní soud dodává, že Nejvyšším soudem naznačený výklad je akceptovatelný [srov. k tomu v širších souvislostech též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010 sp. zn. Ncp 2505/2010, byť toto rozhodnutí nebylo zcela jednoznačně přijato]. Nalézací i odvolací řízení jsou řízení samostatná, rozhoduje se o nich - i co se nákladů řízení týká - samostatně. Dovozuje-li stěžovatel přípustnost svého dovolání z ust. §238 odst. 1 písm. g) o. s. ř., pak tato úvaha je poněkud nepřiléhavá; stěžovatel dostatečně nevysvětluje, jak by toto ustanovení mělo s jeho případem souviset [stěžovatel tak měl patrně na mysli odst. 2 §238 o. s. ř. vztahující se ale k opětujícím se plněním nebo §238 odst. 1 písm. g) o. s. ř. nazírá argumentem z opaku, aniž by si ovšem stanovil udržitelné hranice takového počínání].
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu