ECLI:CZ:US:2013:4.US.3102.13.1
sp. zn. IV. ÚS 3102/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Credium a.s., se sídlem v Praze 13, Bucharova 2657/12, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, směřující proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích č. j. 6 Nc 2670/2009-11 ze dne 13. září 2013, spojené s návrhem na projednání věci jako naléhavé takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení principu právní jistoty vyjádřeného v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na legitimní očekávání, a tím porušení čl. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny a dále s odkazem na porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Stěžovatelka dále navrhla, aby její ústavní stížnost byla projednána mimo pořadí jako věc naléhavá dle ustanovení §39 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud zjistil, že v rámci prováděné exekuce pověřený soudní exekutor JUDr. Karel Urban vydal dne 29. srpna 2013 pod č.j. 97 EX 7338/09-102 příkaz k úhradě nákladů exekuce, ve kterém v části týkající se nákladů stěžovatelky jako oprávněné vzniklých v souvislosti s vedením exekuce tyto vyčíslil na částku 3.751,- Kč a tuto částku počítal podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podala stěžovatelka námitky, a to právě do části týkající se jejích nákladů jakožto oprávněné s tím, že podle jejího názoru tyto náklady exekuce měly být počítány podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která byla platná v okamžiku, kdy došlo k nařízení exekuce. Pověřený soudní exekutor námitkám oprávněné nevyhověl a předložil je k rozhodnutí Okresnímu soudu v Prachaticích. Ten námitky nepovažoval za důvodné, neboť o těchto nákladech stěžovatelky bylo rozhodováno dne 29. srpna 2013, a to za situace, kdy vyhláška č. 484/2000 Sb. byla nálezem Ústavního soudu dnem 7. května 2013 zrušena. Okresní soud měl za to, že pokud se rozhoduje zcela aktuálně o nákladech oprávněného, je nutno vyjít z právní úpravy platné v době rozhodování. Z tohoto základního důvodu soud námitky stěžovatelky ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s tímto rozhodnutím, tedy s tím, že náklady stěžovatelky byly určeny dle vyhl. 177/1996 Sb. a nikoli dle vyhl. č. 484/2000 Sb., a uvádí důvody na podporu tohoto svého tvrzení.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle ust. §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, a to včetně interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Tak tomu bude zejména v případech, kdy rozhodnutí obecných soudů jsou projevem libovůle nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecný soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Ústavní soud dále podotýká, že k otázce náhrady nákladů řízení se v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 130/98, I. ÚS 30/02, III. ÚS 255/05 nebo IV. ÚS 131/08); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Vzhledem k této povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se pak silněji než jinde uplatňuje zásada, že kasační zásah Ústavního soudu může vyvolat opravdu pouze výrazný exces obecného soudu.
Žádný důvod, který by byl způsobilý vyvolat kasační zásah Ústavního soudu, a to ani svévolná aplikace normy podústavního práva obecným soudem či (extrémní) rozpor s principy spravedlnosti, však Ústavním soudem zjištěn nebyl. O nákladech stěžovatelky jako oprávněné v exekučním řízení bylo rozhodováno příkazem k náhradě nákladů exekuce až poté, co byla vyhláška č. 484/2000 Sb. (dnem 7. května 2013) Ústavním soudem zrušena, a proto Ústavní soud nemá rozhodnutí o nákladech stěžovatelky dle vyhl. 177/1996 Sb. co vytknout.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
K návrhu stěžovatelky na projednání věci jako naléhavé podle ustanovení §39 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na projednání věci jako naléhavé akcesoricky sdílí osud odmítané ústavní stížnosti
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2013
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu