ECLI:CZ:US:2013:4.US.318.12.1
sp. zn. IV. ÚS 318/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti J. M., t. č. Věznice Jiřice, P. O. BOX 8, Lysá nad Labem, zastoupeného JUDr. Petrem Drábkem, advokátem se sídlem na adrese Benátky nad Jizerou, Podolecká 214, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2011 č. j. 3 Co 158/2010-119 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2010 č. j. 31 C 139/2009-88, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 25. prosince 2011, která byla k poštovní přepravě podána dne 26. ledna 2012 a Ústavnímu soudu doručena dne 30. ledna 2012, se stěžovatel podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími ve věci rozhodující soudy porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces, zejména právo domáhat se svých zaručených práv v přiměřené lhůtě u nezávislého a nestranného soudu dle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a dle čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 31 C 139/2009 (dále jen "soudní spis") Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou na ochranu osobnosti podanou dne 4. července 2008 domáhal po České republice - Finančnímu úřadu v Táboře (dále jen "finanční úřad") a po České republice - Vězeňské službě (dále jen "vězeňská služba") jako žalovaných náhrady nemajetkové újmy, přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 000 000,- Kč z důvodu, že finanční úřad při zasílání dvou zásilek ze dne 22. července 2005 a 27. července 2006 nesprávně nadepsal adresu stěžovatele na obálkách, a v důsledku nesprávného postupu pracovníků vězeňské služby obálky otevřeli pracovníci několika věznic, a měli tak možnost seznámit se s osobními údaji vztahujícími se k osobě stěžovatele. Městský soud v Praze rozsudkem napadeným ústavní stížností žalobu zamítl, neboť dovodil, že stěžovateli se již dostalo přiměřeného zadostiučinění ve formě písemné omluvy ze strany finančního úřadu a popsané jednání příslušníků vězeňské služby není neoprávněným zásahem do osobnostních práv stěžovatele (ustanovení §13 odst. 1 a 2 občanského zákoníku). K odvolání podanému stěžovatelem Vrchní soud v Praze rozsudkem, rovněž napadeným ústavní stížností, rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že zajišťuje ve věci i dovolání k Nejvyššímu soudu, ale z důvodu, že nemá jistotu, jak s dovoláním dovolací soud naloží, podává tuto ústavní stížnost.
Z obsahu soudního spisu se podává, že stěžovatel podáním doručeným městskému soudu dne 27. prosince 2011 a označeným jako žádost o ustanovení zástupce pro dovolání, podal návrh na ustanovení zástupce pro podání dovolání a zastupování před Nejvyšším soudem a v souvislosti s dovoláním podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), resp. §237 odst. 3 o. s. ř. Městský soud usnesením ze dne 3. ledna 2012 č. j. 31 C 139/2009-137 návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl s tím, že stěžovatel uplatňuje své právo v projednávané věci zřejmě bezúspěšně, jak již bylo soudy dvou stupňů po provedeném řízení pravomocně dovozeno. Stěžovatel toto usnesení napadl odvoláním doručeným městskému soudu dne 11. ledna 2012, o kterém nebylo dosud rozhodnuto.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění do 31. prosince 2012, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem je v daném případě rozsudek vrchního soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti sice uvedl, že rozsudek vrchního soudu obdržel prostřednictví svého právního zástupce, jímž byl pro řízení před obecnými soudy ustanoven Mgr. Jiří Kouba, dne 20. prosince 2011, nicméně z doručenky založené u čísla listu 125 soudního spisu se podává, že rozhodnutí vrchní soudu, které nabylo právní moci dne 25. listopadu 2011, bylo stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci Mgr. Jiřímu Koubovi, doručeno dne 25. listopadu 2011. Od následujícího dne, tj. od 26. listopadu 2011, počala stěžovateli běžet 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula v úterý dne 24. ledna 2012.
Pokud byla ústavní stížnost stěžovatelem sepsána 25. prosince 2012, poté podána k poštovní přepravě v pátek dne 27. ledna 2012 a Ústavnímu soudu doručena v pondělí dne 30. ledna 2012, stalo se tak evidentně po uplynutí lhůty k jejímu podání.
Lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit.
Pokud pak stěžovatel případně využil svého práva podat mimořádný opravný prostředek, je nezbytné dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Za dané situace soudkyni zpravodajce nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. února 2013
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka