ECLI:CZ:US:2013:4.US.3190.13.1
sp. zn. IV. ÚS 3190/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. Jana Suntycha, zastoupeného Mgr. Jiřím Topkou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 3, Jilmová 17, směřujícím proti usnesením Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce ze dne 8. srpna 2013, č.j. OKFK-1343-1/TČ-2013-251002, a Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 12. září 2013, č.j. KZT 464/2013-88, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se navrhovatel domáhal zrušení shora uvedených usnesení, jimiž mělo být zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 6 odstavcích 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Navrhovatel ve svém podání uvedl, že usnesením Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce, bylo proti němu zahájeno trestní stíhání, a to usnesením č.j. OKFK-1343-1/TČ-2013-251002 ze dne 3. dubna 2013. Toto rozhodnutí bylo ke stížnosti navrhovatele zrušeno usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 9. července 2013, č.j. 1 ZT 178/2013-14, pro formální pochybení. Následně bylo vydáno nové rozhodnutí téhož policejního orgánu ze dne 8. srpna 2013, č.j. OKFK-1343-1/TČ-2013-251002. S ohledem na jednoznačný pokyn státního zástupce v odůvodnění zrušovacího usnesení, byla následná stížnost navrhovatele předložena k rozhodnutí Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze napadeným usnesením stížnost zamítnul jako nedůvodnou.
Navrhovatel je i nadále přesvědčen, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno a je vedeno způsobem, který zákon nestanoví. Usnesení policejního orgánu se opírá o zcela nepřezkoumatelný znalecký posudek, který je klíčový pro stanovení existence a výše škody, a tedy pro posouzení důvodnosti trestního stíhání. Rovněž usnesení policejního orgánu je nepřezkoumatelné.
K tomu navrhovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 36/98.
Navrhovatel ke svému podání přiložil toliko napadené usnesení Městského státního zastupitelství v Praze, z nějž však plyne, že státní zastupitelství přezkoumávalo stížnost proti jinému než v návrhu napadenému usnesení, a sice proti usnesení č.j. OKFK-1343-61/TČ-2013-251002, přičemž v daném případě se mohlo jednat pouze o písařskou chybu. Nicméně poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem podání a s napadeným rozhodnutím Městského státního zastupitelství v Praze, dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný.
Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu III. ÚS 62/95, N 78 SbNU 4/243) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Podle §75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu (čl. 87 odstavec 1 písmeno d) Ústavy ČR), to tedy znamená, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tak představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. Řízení o ústavních stížnostech, tedy významně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odstavec 1 ve spojení s §72 odstavci 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odstavce 2 zákona o Ústavním soudu.
Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví. Východiskem pro tyto závěry je čl. 4 Ústavy ČR, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
Podle ustanovení §160 odstavce 1 trestního řádu, je v pravomoci policejního orgánu rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestního stíhání, nad nímž vykonává, dle §174 a násl. trestního řádu, dozor příslušný státní zástupce, který je povinen, dle §172 odstavce 1 trestního řádu zastavit trestního stíhání, zjistí-li se, že k dalšímu vedení neexistuje důvod. Nastane-li tedy taková okolnost v řízení, bude úkolem orgánu veřejné moci rozhodnout v souladu s trestním řádem. Navrhovateli, právně zastoupenému, pak přísluší navrhovat zákonem definované nástroje k ochraně jeho zájmů.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že odkaz na judikát Ústavního soudu je v projednávané věci nepřípadný.
Podle ustanovení §43 odstavce 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2013
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka