ECLI:CZ:US:2013:4.US.32.13.1
sp. zn. IV. ÚS 32/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. února 2013 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou, v právní věci stěžovatelky LEGIOS, a. s., se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4, zastoupené Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem Vyšehradská 27, Praha 2, o ústavní stížnosti proti příkazu k odnětí věci vydanému Policií České republiky, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, Služba kriminální policie a vyšetřování, expoziturou Ústí nad Labem, dne 9. 11. 2012 č. j. OKFK-257/TČ-2009-252201, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 4. 1. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k odnětí věci pro jeho rozpor s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 Protokolu k Úmluvě. Stěžovatelka dále požadovala, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování jejích základních práv a svobod a přikázal jí obnovit stav před porušením tím, že stěžovatelce vydá věci odňaté dne 9. 11. 2012.
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda jsou splněny veškeré zákonné předpoklady pro její meritorní projednání.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Dle §174 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, vykonává státní zástupce dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Dle §174 odst. 2 písm. e) téhož předpisu může státní zástupce rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními. Jak již Ústavní soud konstatoval v usnesení sp. zn. I. ÚS 36/13 ze dne 11. 1. 2013 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), v němž se zabýval ústavní stížností směřující vůči témuž příkazu k odnětí věci, je to právě státní zástupce, komu na základě citovaných ustanovení primárně přísluší se námitkami stěžovatelky zabývat.
Jelikož doposud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně stěžovatelčiných práv, Ústavnímu soudu nezbylo než odmítnout ústavní stížnost jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2013
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj