ECLI:CZ:US:2013:4.US.3217.13.1
sp. zn. IV. ÚS 3217/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelů V. Z. a M. N., zastoupených Tomášem Máchou, advokátem, se sídlem AK Blanická 25, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu Praha sp. zn. 9 To 45/2011 [správně sp. zn. 9 To 46/2013] ze dne 27. února 2013, proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 32 T 8/2012 ze dne 19. 11. 2012 a proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 655/2013-27 ze dne 24. 7. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 21. 10. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi bylo porušeno zejména jejich právo na soudní a jinou ochranu ve smyslu čl. 90 Ústavy, ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ze samotné ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, se podává, že stěžovatelé byli v záhlaví citovaným rozsudkem okresního soudu uznáni vinnými ze zločinu vydírání, za což jim byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 28 měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu 36 měsíců (to v případě stěžovatele Z.), respektive trest odnětí svobody v délce trvání 34 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání 40 měsíců (to v případě stěžovatele N.). Stěžovatelé v ústavní stížnosti v obecné rovině především namítají, že soudy všech stupňů rozhodovaly zcela jednostranně, když jednoznačně vycházely z tvrzení poškozených. Nevzaly však v úvahu, že sami poškození se dopouštěli podle stěžovatelů podvodného jednání. Nadto u jedné z poškozených došlo k tomu, že se vyhýbala hlavnímu líčení, proto byla u hlavního líčení toliko přečtena její výpověď z přípravného řízení trestního.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
K obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud toliko dodává, že argumentace tam uvedená je velmi, velmi obecná, až pomíjí základní okolnosti vztahující se k případu. Poškození skutečně, jak stěžovatelé správně uvádí, jednali v rozporu se smlouvou o obchodním zastoupení, z čehož pro ně mohou vyplynout důsledky občanskoprávního i trestněprávního charakteru. O to více se jimi vylíčená verze skutkového stavu jeví věrohodnější, neboť takto se někteří z nich sami a před soudem doznali, že jednali v rozporu se svými závazky. Nadto okolnost, že stěžovatelé nutili poškozené akceptovat směnečné dlužnictví odpovídající hypotetické škodě v řádech milionů korun (sic!) s tím, že se až dodatečně zjistí skutečná škoda, je jen těžko uchopitelná; stěžovatelé přitom k takovýmto praktikám vystavovali i ty své spolupracovníky, kteří v předmětné době studovali gymnázium.
Jestliže stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že u jedné z poškozených byla u hlavního líčení použita její výpověď z přípravného řízení, tak se tak dělo v souladu s příslušnými předpisy a žádná práva stěžovatelů tím porušena nebyla; ostatně stěžovatelé sami opak v ničem konkrétním ani nenaznačují.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu