ECLI:CZ:US:2013:4.US.3302.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3302/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Radima Chmelky, zastoupeného Mgr. Martinem Prosserem, advokátem, AK se sídlem Melantrichova 477/20, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 1. 2003 sp. zn. 1 T 163/2002 ve výroku o uložení trestu propadnutí věci, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2003 sp. zn. 6 To 92/2003, proti sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 10. 2011 sp. zn. 1 T 163/2002 a sdělení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2011 sp. zn. 61 To 377/2011, spojené s návrhem na náhradu nákladů řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 24. 8. 2012 se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, domáhal zrušení 1) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ve výroku, jímž byl v trestním řízení vedeném proti obžalovanému R. V. uložen trest propadnutí pistole Glock ráže 9 mm, v. č. CVB 298, 2) usnesení Městského soudu, potvrzujícího rozsudek soudu prvního stupně a 3) sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 10. 2011 a Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2011. Stěžovatel dále žádal, aby Ústavní soud zavázal soudy, jejichž rozhodnutí byla ústavní stížností napadena, k náhradě nákladů řízení.
Z obsahu ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a přípisů obecných soudů a dalších připojených příloh vyplynulo, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze byl obžalovaný R. V. uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k souhrnnému peněžitému trestu ve výši 30 000 Kč, trestu vyhoštění v trvání pěti roků a trestu propadnutí věci, mimo jiných i pistole Glock ráže 9 mm; rozsudek nabyl právní moci dne 2. 4. 2003.
Odsouzený nebyl (jak se dodatečně ukázalo) vlastníkem zbraně ani jejím oprávněným držitelem, neboť zbraň patřila jiné osobě, jíž byla v roce 2000 ukradena. Po vrácení zbraně jejímu původnímu majiteli a následném prodeji se v roce 2006 zbraň ocitla v držbě stěžovatele. Ten ji dne 17. 7. 2008 na výzvu Policie České republiky odevzdal. Stěžovatel uvedl, že se až dne 12. 8. 2011 seznámil s trestním rozsudkem, načež podal proti výroku o propadnutí zbraně odvolání. Městský soud v Praze přípisem ze dne 29. 9. 2011 sdělil, že nemá možnost stěžovateli vyhovět a že výrok o propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona (č. 140/1961 Sb.) lze zvrátit výhradně za použití mimořádných opravných prostředků (stížností pro porušení zákona, podnětem státního zastupitelství k podání návrhu na obnovu řízení). Obvodní soud pro Prahu 5 stěžovatele v tomto smyslu přípisem ze dne 26. 10. 2011 poučil.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že ani on, ani nikdo z předchozích vlastníků zbraně, nebyl účastníkem trestního řízení. Nikdo z nich neměl proto možnost se proti výroku o propadnutí věci bránit.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu pojednání věci, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti, jakož i podmínky její projednatelnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen zákon o "Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Stěžovatel napadl sdělení (přípisy obecných soudů), která z opatrnosti označil za rozhodnutí. Ústavní soud se však hlásí k doktrinárnímu výkladu pojmu rozhodnutí, podle něhož není důležité, jak je akt označen, neboť za podstatné považuje, zda jím orgán veřejné moci autoritativním a právní moci schopným způsobem zasáhl do právní sféry fyzické či právnické osoby (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 16/96 ze dne 6. 1. 1997, U 1/7 SbNU 325).
V projednávaném případě nelze v žádném případě považovat označená sdělení - přípisy za rozhodnutí ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, resp. ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené přípisy poskytují toliko informaci o relevantních ustanoveních trestně procesních předpisů. Ve vztahu ke sdělením Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze tedy nelze kasační pravomoc Ústavního soudu uplatnit. Je ostatně zjevné, že zrušení těchto informativních dopisů by nic na právním postavení stěžovatele nezměnilo; jejich kasace by odvolací právo stěžovatele založit nemohla.
Pokud jde o ústavní stížnost směřující proti odsuzujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze, stěžovatel není k jejímu podání oprávněn, neboť nebyl účastníkem řízení, z něhož napadená rozhodnutí vzešla. Námitka stěžovatele, že s ním nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, zde není na místě již proto (ale nejen z tohoto důvodu), že stěžovatel nabyl vlastnictví k předmětné zbrani až po skončení trestního řízení.
Ústavní stížnost lze zároveň označit i za nepřípustnou ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; podle §72 odst. 3 téhož zákona se takovým prostředkem rozumí též procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tvrdí-li stěžovatel, že předmětná pistole propadla neprávem, neboť nešlo o věc náležející pachateli (srov. §55 odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb.), může se jako její majitel (vlastník) domoci ochrany svých práv prostřednictvím žaloby v občanskoprávním sporu (per analogiam žalobou z lepšího práva). V takto nastalé situaci musí totiž být z pohledu ústavněprávního zachován stěžovateli efektivní právní prostředek k domožení se práva dotčeného tím, že věc jemu náležející propadla výrokem o trestu státu. Takovým prostředkem není odvolání proti výroku trestního rozsudku (pro nedostatek stěžovatelovy procesní legitimace - srov. ustanovení §246 odst. 1 tr. řádu) ani stížnost pro porušení zákona (ta je ve výlučné dispozici ministra spravedlnosti a osoba "postižená" výrokem o propadnutí věci může dát k podání tohoto mimořádného opravného prostředku toliko podnět); v úvahu nepřichází ani žádný jiný prostředek ochrany práva dle trestního řádu a už vůbec ne ústavní stížnost. Poněvadž ale nelze připustit, aby se osoba tvrdící zásah do svého vlastnického práva výrokem o propadnutí věci nemohla žádným způsobem domoci ochrany svého vlastnictví, musí být při zákonodárcem zakotvené výluce její účasti v trestním řízení zajištěn pro ni jiný právní instrument ochrany práva. Za ten jest považovat právě zmíněnou žalobu z lepšího práva.
V projednávané věci jeví se být navíc zřejmým, že k pochybení státu na úkor stěžovatele vskutku došlo (jak je patrno z přípisu policie ze dne 3. 6. 2008), takže náprava mohla a měla být zjednána i bez případné žaloby. Není ovšem v této souvislosti zcela jasné, z jakého důvodu stěžovatel činil a činí kroky k vrácení předmětné zbraně až se značnou časovou prodlevou. V ústavní stížnosti - jak již uvedeno - tvrdí, že se s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 seznámil dne 12. 8. 2011, přičemž ústavní stížností napadené přípisy měly mu být doručeny (oba) dne 25. 6. 2012. K ústavní stížnosti podané dne 24. 8. 2012 připojil však kopii policejního potvrzení o převzetí propadené zbraně jím podepsaného a datovaného dnem 17. 7. 2008, v němž je výslovně jako důvod převzetí uveden "rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. 1 T 163/2002". Tyto časové nesrovnalosti, jakož i doba běžící od odevzdání zbraně do právních kroků, jež stěžovatel ve své věci podnikl, nemohly však být a také nebyly nikterak rozhodující pro posouzení podané ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů Ústavní odmítl ústavní stížnost zčásti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, neboť ve vztahu k přípisům obecných soudů šlo o návrh, k jehož projednání není příslušný, a zčásti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c), resp. písm. e) téhož zákona, neboť ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 a usnesení Městského soudu v Praze šlo o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, resp. nepřípustný. Výsledek řízení předurčil i osud návrhu na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. března 2013
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj