ECLI:CZ:US:2013:4.US.3327.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3327/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Lenky Hollerové, zastoupené Mgr. Petrou Lomozovou, advokátkou, AK se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 24, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 6. 2012 čj. 113 EC 487/2011-43 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 3. 1. 2102 se Lenka Hollerová (dále jen "žalovaná" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že Okresní soud v Kolíně (dále jen nalézací soud") výrokem III. v záhlaví uvedeného rozsudku porušil právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny, a tento výrok zrušil.
II.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu nalézacího soudu sp. zn. 113 EC 487/2011 vyplývají následující skutečnosti.
RWE energie, a. s., se sídlem v Ústí nad Labem (dále jen "žalobkyně") se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit ji částku 2 793,54 Kč s příslušenstvím jako nedoplatek za odebraný plyn.
Dne 17. 10. 2011 nalézací soud vydal elektronický platební rozkaz, jímž žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni ve stanovené lhůtě částku 2 793,54 Kč s příslušenstvím, a k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 8 720 Kč.
Dne 30. 1. 2012 žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor.
Podáním z 28. 2. 2012 doplněným podáním z 24. 5. 2012 žalobkyně vzala co do jistiny žalobu zpět s odůvodněním, že po podání žaloby žalovaná dlužnou částku uhradila; požadovala však přiznání příslušenství pohledávky a náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. ve výši vyčíslené v návrhu na zahájení řízení a snížené o částku 800 Kč, která již byla žalovanou uhrazena.
Dne 4. 6. 2012 nalézací soud řízení o žalobě zastavil (výrok I.), žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni ve stanovené lhůtě příslušenství pohledávky ve výši 192,35 Kč (výrok II.) a povinnost uhradit žalobci ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce na nákladech řízení částku 7 920 Kč (výrok III.). Výrok III. nalézací soud odůvodnil poukazem na ustanovení §146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalované.
Podle protokolu o jednání nalézacího soudu dne 4. 6. 2012 se žalovaná jednání neúčastnila a předem se neomluvila.
III.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že nalézací soud napadeným výrokem porušil právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na vlastnictví a jeho ochranu dle čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť nereflektovat judikaturu Ústavního soudu, pominul ústavněprávně konformní výklad platného práva, rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a poskytl ochranu zneužití práva na náhradu nákladů řízení v paušální výši; poukázala na nálezy ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 a ze dne 13. 11. 2007 sp. zn. IV. ÚS 301/05.
IV.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutno odmítnout jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Ústavní soud především konstatuje, že námitky obsažené v ústavní stížnosti a týkající se nákladů řízení požadovaných žalobkyní stěžovatelka neuplatnila při jednání před nalézacím soudem dne 4. 6. 2012, jehož se - jak bylo výše již konstatováno - bez omluvy neúčastnila. Následně podanou ústavní stížností se tak stěžovatelka fakticky pokouší o nápravu toho, co zmeškala v předchozím řízení. V této souvislosti Ústavní soud připomíná svoji ustálenou judikaturu, z níž plyne, že řízení před Ústavním soudem není řízením, v němž by bylo možné reparovat to, co účastník předchozího řízení před orgány veřejné moci svým vlastním postupem zanedbal, pakliže řádně (včas) nehájil svá práva, ačkoliv tak učinit mohl a měl (vigilantibus iura) [srov. nález ze dne 5. 10. 2004 sp. zn. III. ÚS 126/04 (N 141/35 SbNU 9)]; opačný názor by byl v rozporu s principem subsidiarity ústavní stížnosti [(§75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]; srov. dále Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání 2007, C.H.Beck, str. 571, odst. 48. a násl., a Wagnerová, Dostál, Langášek, Pospíšil: Zákon o Ústavním soudu s komentářem, ASPI 2007, str. 379, odst. 23.
V důsledku řečeného Ústavnímu soudu nezbylo, než jako zjevně neopodstatněné posoudit i tvrzení stěžovatelky o porušení základního práva na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny.
Pro uvedené neobstojí ani odkaz na jí připomenutý nález Ústavního soudu I. ÚS 3923/11. K tomu je třeba dodat, že tímto nálezem (stejně jako stěžovatelkou nezmíněným nálezem I. ÚS 988/12 - dostupné na http://nalus.usoud.cz) byly pro obecné soudy vytýčeny možnosti, jak v bagatelních formulářových věcech rozhodovat v souladu s kautelami ústavnosti o účelnosti vynaložených nákladů řízení. Nejde však o nálezy judikatorně bezvýjimečně přikazující v každé bagatelní věci rozhodovat o náhradě nákladů řízení právě tak, jak si podlehnuvší účastník (v projednávaném případě dodatečně stěžovatelka) představuje.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu