ECLI:CZ:US:2013:4.US.34.13.1
sp. zn. IV. ÚS 34/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Máši, zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Křemencova 185/1, směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 34 EXE 1946/2010-237 ze dne 2. listopadu 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení principů stanovených v čl. 2 odst. 3 a odst. 4. a v čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 6 napadeným usnesením zamítl námitky stěžovatele proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Exekutorského úřadu Cheb Mgr. Davida Konze (dále jen "soudní exekutor") č. j. 074 EX 12525/10-072 ze dne 31. srpna 2012 (dále jen "příkaz") a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů námitkového řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že proti příkazu o nákladech exekuce namítal, že mu exekutor stanovil dvě povinnosti, které zákon neumožňuje uložit - platit na účet a dále platit pod určitým variabilním symbolem. S námitkou ohledně povinnosti platit pod variabilním symbolem se soud podle stěžovatele ve svém rozhodnutí vůbec žádným způsobem nevypořádal. S námitkou ohledně povinnosti platit na účet exekutora se soud podle stěžovatele vypořádal pouze tak, že odkázal na prováděcí vyhlášku exekučního řádu. Ta sice skutečně stanoví tuto možnost, dle stěžovatele však protiústavně, když k tomuto neexistuje opora v zákoně. Uložení této povinnosti, kterou zákon nezná a neumožňuje stanovit, je podle stěžovatele v rozporu s čl. 2 odst. 3 a odst. 4 a s čl. 4 odst. 1 Listiny.
Ohledně exekutorem vyslovené povinnosti platit na účet podle ústavní stížnosti soud uvedl, že stanovení způsobu úhrady vyčíslených nákladů tak, jak je stanoveno v §6 odst. 2 vyhl. č. 418/2001 Sb., není protiústavní, avšak žádným způsobem tento svůj hodnotící výrok nezdůvodnil, a to přes to, že se měl vypořádat s námitkou stěžovatele, že jde o povinnost, kterou zákon neukládá. I touto absencí vypořádání se s námitkou stěžovatele se stěžovatel cítí dotčen na svém právu na spravedlivý proces.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecný soud nebo jiný orgán vysloví právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Podle přesvědčení Ústavního soudu obvodní soud v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl věcně správně a v souladu s exekučním řádem a jeho prováděcí vyhláškou č. 418/2001 Sb.
Ústavní soud se, na rozdíl od stěžovatele, nedomnívá, že povinnost platit na účet exekutora stanovená dle uvedené vyhlášky je protiústavní, když pro tuto povinnost neexistuje zákonná opora. Naopak, exekuční řád v ust. §131 písm. e) zmocňuje ministerstvo spravedlnosti, aby vyhláškou stanovilo postupy při výkonu exekuční a další činnosti k provedení hlavy třetí až osmé exekučního řádu, a právě toto ustanovení exekučního řádu je zákonnou oporou umožňující vyhláškou stanovit mj. i povinnost platit na určitý účet (exekutora), jak stanoví ust. §6 odst. 2 vyhlášky č. 418/2001 Sb. (v rozhodném znění). Ačkoli by se slušelo, aby takovouto úvahu obvodní soud ve svém rozhodnutí předestřel, neshledává Ústavní soud v její absenci a v poněkud stručném odůvodnění takové pochybení, které by bylo způsobilé zasáhnout do stěžovatelova práva na spravedlivý proces.
Pokud jde o námitku stěžovatele stran povinnosti platit pod určitým variabilním symbolem, tedy označit platbu variabilním symbolem, aby byla jednoznačně identifikovatelná, považuje Ústavní soud tuto námitku za ryze účelovou, nemající s ohledem na obsah této povinnosti ústavněprávní relevanci. Označení platby variabilním symbolem není nijak složitou záležitostí, rozhodně je mnohem snazší, než např. sepis námitek proti příkazu k náhradě nákladů exekuce či ústavní stížnosti, a stěžovatel ani neuvádí žádnou skutečnost, která by mu v označení platby variabilním symbolem bránila. Ústavní soud platbu pod variabilním symbolem považuje navíc spíše než za povinnost v pravém slova smyslu za opatření, a to opatření činěné (též) ve prospěch stěžovatele jako povinného. Ačkoli se obvodní soud s námitkou stěžovatele stran povinnosti platby pod určitým variabilním symbolem nijak nevypořádal, nepovažuje tuto skutečnost vzhledem k uvedenému charakteru této záležitosti v žádném případě za pochybení, které by vyžadovalo jeho kasační zásah.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2013
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu