ECLI:CZ:US:2013:4.US.3511.13.1
sp. zn. IV. ÚS 3511/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti AD PROPERTY, s.r.o., se sídlem v Bratislavě, Stará Vajnorská 11, Slovenská republika, zastoupeného JUDr. Marcelem Vasilišinem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 479/37, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. srpna 2013 č. j. 39 Co 199/2013-283 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. dubna 2013 č. j. 16 C 15/2013-150, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Před Obvodním soudem pro Prahu 5 je vedeno řízení o žalobě stěžovatelky o zaplacení částky 719 633,67 EUR s příslušenstvím. Usnesením ze dne 17. dubna 2013 č. j. 16 C 15/2013-150 tento soud rozhodl, že stěžovatelce nepřiznává osvobození od soudních poplatků. K jejímu odvolání bylo toto rozhodnutí potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze (dále též "odvolací soud") ze dne 13. srpna 2013 č. j. 39 Co 199/2013-283. Proti oběma uvedeným usnesením podala stěžovatelka ústavní stížnost, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. listopadu 2013, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejího základního práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z jejího obsahu vyplývá, že ve věci podala také dovolání, což však podle jejího názoru není důvod odmítnutí ústavní stížnosti až do doby, než Nejvyšší soud nevysloví přípustnost dovolání. O možnosti podat dovolání byla v napadeném usnesení odvolacího soudu řádně poučena.
II.
Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti
2. Ještě předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu napadeného usnesení, musel se vypořádat s otázkou, zda k tomu jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky.
3. Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)], což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky efektivně vyčerpal. Nepostačuje pouze jejich řádné uplatnění, nýbrž je rovněž nezbytné, aby o nich bylo ze strany příslušného orgánu rozhodnuto. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustná. Uvedený princip se před nabytím účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. neuplatnil bezvýjimečně. Stěžovatel totiž nebyl povinen vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb.). Bylo jen na jeho rozhodnutí, zda takovýto prostředek využije. Zákonem č. 404/2012 Sb. byl §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pozměněn v tom smyslu, že nově musí být vyčerpán i tento mimořádný opravný prostředek. I nadále nicméně platí, že pakliže by následně došlo k jeho odmítnutí pro nepřípustnost z důvodu závisejícího na uvážení příslušného soudu, je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu. Možnost neodmítnout přijetí ústavní stížnosti z jednoho z důvodů uvedených v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zůstala i po nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. nedotčena.
4. V projednávané věci je zřejmé, že stěžovatelka měla možnost a také podala proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze dovolání. Podle §237 občanského soudního řádu, ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb., je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Na rozdíl od předchozí právní úpravy přitom není podstatné, zda dovolání směřuje proti rozhodnutí ve věci samé, nebo jinému rozhodnutí odvolacího soudu.
5. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře považuje dovolání přípustné podle §237 občanského soudního řádu, ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb., za mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jehož vyčerpání je, jak bylo uvedeno výše, podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti. Jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je totiž uplatnitelná i jako dovolací důvod podle §241a odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tato její kvalifikace se přitom uplatní bez ohledu na to, zda důvody pro závěr o porušení základního práva vycházejí ze zjištěných vad řízení, zahrnujících i případné vady týkající se provádění a hodnocení důkazů, jejichž důsledkem mohou být nesprávné skutkové závěry. Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva (k tomu blíže usnesení ze dne 28. března 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
6. Protože zatím nedošlo k rozhodnutí o dovolání stěžovatelky, tento opravný prostředek nebyl efektivně vyčerpán, v důsledku čehož Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2013
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj