ECLI:CZ:US:2013:4.US.3641.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3641/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Dalibora Štěpanovského, zastoupeného Mgr. Hanou Marušovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Jihlavě, Majakovského 10, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2012 č. j. 21 Co 404/2010, 21 Co 54/2012, 21 Co 209/2012-694, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 6. 2012 č. j. 21 Co 404/2010-736, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a Mgr. Zdeňka Štěpanovského jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i práva na svobodnou volbu povolání a přípravy k němu dle čl. 26 Listiny, zrušení výroku II. shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně.
2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu, Městský soud v Brně rozhodl k žalobě stěžovatele rozsudkem ze dne 27. 5. 2010 č. j. 54 C 261/2006-488 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 14. 2. 2012 č. j. 54 C 261/2006-567 a opravného usnesení ze dne 26. 1. 2012 č. j. 54 C 261/2006-558 o zvýšení výživného placeného vedlejším účastníkem z částky 500,- Kč měsíčně, a to počínaje dnem 8. 8. 2006 do 28. 2. 2007 na částku 1.000,- Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 3. 2007 na částku 2.500,- Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 6. 2007 na částku 4.500,- Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2009 na částku 6.000,- Kč měsíčně. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 6. 2012 č. j. 21 Co 404/2010, 21 Co 54/2012, 21 Co 209/2012-694, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 6. 2012 č. j. 21 Co 404/2010-736 ve výroku II. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že počínaje dnem 8. 8. 2006 se výživné zvyšuje na částku 1.000,- Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 3. 2007 na částku 2.500,- Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2009 do budoucna na částku 4.500,- Kč měsíčně.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud rozhodl svévolně, když oproti soudu prvního stupně nepřihlédl k provedeným důkazům o jeho oprávněných potřebách v období od 1. 6. 2007 do 31. 8. 2009, kdy stěžovatel studoval na Střední lesnické škole Bedřicha Schwarzenberga a následně na Vyšší odborné škole lesnické, a nenavýšil mu tak výživné v tomto období o 2.000,- Kč na 4.500,- Kč, tedy na výši výživného, kterou soud stanovil až v souvislosti s navazujícím studiem na vysoké škole. Podle názoru stěžovatele se zde jedná o extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a vyvozeným právním závěrem odvolacího soudu nezohledňujícím zvýšené náklady na studium na uvedených středních školách zahrnující ubytování mimo místa bydliště, stravné a speciální učební pomůcky. Uvedeným nerespektováním stěžovatelových oprávněných potřeb studenta střední školy odvolací soud zasáhl do stěžovatelova práva na svobodnou volbu povolání, zasáhl tak ale i do stěžovatelova práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu a rovné zacházení, když stejné důvody pro navýšení výživného zde byly již v souvislosti se studiem na střední škole. S ohledem na výše uvedené stěžovatel v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud výrok II. napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil.
4. Přípisem ze dne 25. 1. 2013 se na Ústavní soud obrátil vedlejší účastník se žádostí, aby byl přibrán jak vedlejší účastník řízení s ohledem na to, že se ho posuzovaná věc bytostně dotýká.
II.
5. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Městského soudu v Brně sp. zn. 54 C 261/2006.
6. Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací pravomoci. Neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí obecných soudů, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením a nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody [§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
7. Podstatou ústavní stížnosti je přesvědčení stěžovatele, že mu nezohledněním jeho oprávněných potřeb spočívající v nepřiznání navýšení výživného již během studia na střední škole, ale až od studia na vysoké škole, bylo upřeno právo na svobodnou volbu povolání. Jak již však dříve Ústavní soud vyslovil ve svých usneseních (např. sp. zn. III. ÚS 708/04 ze dne 27. 1. 2005, dostupné na http://nalus.usoud.cz) právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, zaručené čl. 26 odst. 1 Listiny, ale ani právo na vzdělání, zaručované čl. 33 odst. 1 Listiny, jemuž v podstatě odpovídá povinnost státu umožnit a zajistit rovný přístup k existujícímu vzdělávacímu systému, v sobě nezahrnují nárok na zajištění finančních prostředků nezbytných k přípravě na budoucí povolání formou výživného placeného rodiči. K tvrzenému porušení práva na svobodnou volbu povolání v důsledku nezohlednění zvýšených nákladů na středoškolské studium tak v posuzovaném případě nedošlo.
8. Stěžovatel dále s nepřiznáním navýšení výživného již během studia na střední škole namítá porušení jeho práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, kdy zásah do těchto práv spatřuje v extrémním rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a vyvozeným právním závěrem odvolacího soudu nezohledňujícím zvýšené náklady na středoškolské studium. Jak Ústavní soud zjistil z napadeného rozhodnutí a připojeného spisového materiálu, odvolací soud provedl v rámci odvolacího řízení podstatné doplnění dokazování, na základě skutkových zjištění zhodnotil provedené důkazy a v odůvodnění svého rozhodnutí náležitým způsobem vysvětlil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů a učiněných právních závěrech řídil při stanovení výše výživného. Jeho argumentaci, tak jak je rozvedena v napadeném rozhodnutí (č. l. 697-698), považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou. Jeho úvahy neshledal Ústavní soud nepřiměřené či extrémní, což by jedině mohlo odůvodnit jeho zásah.
9. K namítanému porušení práva na spravedlivý proces Ústavní soud konstatuje, že právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje s právními názory obecného soudu, neznamená sama o sobě upření jeho práva na soudní ochranu či práva na spravedlivý proces.
10. Při zvážení všech tvrzení stěžovatele Ústavní soud s ohledem na výše uvedené neshledal v poměru k napadenému výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně nic, co by svědčilo o stěžovatelem tvrzeném porušení jeho ústavně zaručených práv, a proto nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu