ECLI:CZ:US:2013:4.US.3643.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3643/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. Milana Točiny, právně zastoupeného JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 8, Nad Rokoskou 38, směřující proti rozhodnutí České národní banky ze dne 15. března 2007, č.j. 2007/981/110, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil svým podáním předloženým k poštovní přepravě dne 20. září 2012, v němž brojil proti napadenému rozhodnutí České národní banky. V návrhu stručně popsal genezi případu a konstatoval, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na zachování dobré pověsti a právo na svobodnou volbu povolání, zakotvené v čl. 10 odstavci 1 a v čl. 26 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud si k věci vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 5 A 40/2011. Po seznámení se s jeho obsahem, zjistil následující.
Česká národní banka svým původním rozhodnutím ze dne 21. listopadu 2006, č.j. 2006/795/550, Sp. 550/333/2006, v souladu s tehdy platnou právní úpravou pojišťovnictví, neudělila pojišťovně souhlas, aby funkci člena představenstva vykonával stěžovatel. Bankovní rada České národní banky napadeným rozhodnutím zamítla rozklad pojišťovny. Následně podal stěžovatel správní žalobu, kterou Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. července 2007, č.j. 5 Ca 156/2007-33, odmítl, když dospěl k přesvědčení, že stěžovatel není aktivně legitimován. Stěžovatel podal kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. února 2011, č.j. 2 Afs 4/2011-64, vyhověl a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 8. června 2011, č.j. 5 A 40/2011-81, Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí Bankovní rady České národní Banky, a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. Následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. března 2012, č.j. 2 Afs 63/2011-107, rozhodl o kasační stížnosti České národní banky, rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil přitom závazný právní názor, jímž Městský soud v Praze zavázal. Rozsudkem ze dne 10. května 2012, č.j. 5 A 40/2011-124, Městský soud v Praze správní žalobu stěžovatele zamítl, přičemž vázanost právním názorem konstatoval na str. 124 verte, na konci druhého odstavce. Rozsudek byl právní zástupkyni stěžovatele doručen dne 14. května 2012. Stěžovatel podal proti rozsudku Městského soudu v Praze kasační stížnost, kterou však Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 20. června 2012, č.j. 2 Afs 44/2012-8 odmítl jako nepřípustnou dle ustanovení §104 odstavce 3 písmene a) s.ř.s.
Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo právní zástupkyni navrhovatele doručeno dne 25. července 2012. Zjevně od něj navrhovatel odvodil lhůtu k podání ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §72 odstavce 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), bylo možno podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ač je navrhovatel jiného přesvědčení, posledním procesním nástrojem byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2012, doručený dne 14. května 2012. Tímto dnem tedy započal běh lhůty k podání ústavní stížnosti a marně uplynul v pátek 13. července 2012.
Podle čl. 2 odstavce 3 Ústavy České republiky, respektive dle čl. 2 odstavce 2 Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v zákonem stanovených případech a mezích, a to jen způsobem, který stanoví zákon. Pro řízení před Ústavním soudem je rozhodný zákon o Ústavním soudu, který přesně stanoví, kdy a jakým způsobem Ústavní soud může projednat jemu předložené podání. Ústavní stížnost je možné podat pouze ve stanovené lhůtě, přičemž její nedodržení je zákonným důvodem pro odmítnutí návrhu. Jiný postup by znamenal protizákonný a protiústavní postup Ústavního soudu.
Podle ustanovení §43 odstavce 1 písmene b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu. S ohledem na výše popsané okolnosti Ústavní soud rozhodnul tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2013
JUDr. Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka