ECLI:CZ:US:2013:4.US.3865.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3865/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Ilony Mudrové, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem, AK se sídlem v Praze 10 - Vinohrady, Korunní 2569/8, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 6. 2012 11 EC 230/2010-84, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem doručeným elektronicky dne 9. 10. 2012 a vícekrát doplňovaným se Ilona Mudrová (dále jen "žalovaná" případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "nalézací soud") vydané v řízení o zaplacení peněžní částky s přísl. z titulu bezdůvodného obohacení.
II.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu nalézacího soudu sp. zn. 11 EC 230/2010 vyplývají následující skutečnosti.
Dne 20. 6. 2012 nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve stanovené lhůtě částku 7 353 Kč s přísl. (výrok I.) a náklady řízení ve výši 12 900 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II.).
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že si je plně vědoma skutečnosti, že Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, a nepřísluší mu proto zabývat se primárně správností hodnocení provedených důkazů, pokud ovšem soud neporušil "ústavně zaručené zásady"; k tomu právě v jejím případě došlo, a to porušením čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 96 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
IV.
K ústavní stížnosti obsáhle se vyjádřil nalézací soud; pro důvody ve vyjádření uvedené navrhl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout nebo jako nedůvodnou zamítnout, neboť "nebyla porušena žádná ústavně zaručená základní práva a svobody žalované." V replice k tomuto vyjádření setrvala stěžovatelka na svém návrhu, neboť dle jí "[u]vedené skutečnosti poukazují na to, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 nemá oporu v platném právu, přičemž v této souvislosti došlo ke zcela nepochybnému porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, paní Ilony Mudrové."
V.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud spatřuje především v tvrzení stěžovatelky o porušení základního práva na spravedlivý proces zaručeného v hlavě páté Listiny nesprávným právním posouzením její věci nalézacím soudem.
K tomu nezbývá než připomenout, že výklad a aplikace zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým. Ústavní soud tedy není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy z provedených důkazů vyvodily správná či nesprávná skutková zjištění a následně i správnost z nich vyvozených právních závěrů - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97 (N 66/8 SbNU 149); nález ze dne 29. 8. 2006 sp. zn. I. ÚS 398/04 (N 154/42 SbNU 257)].
Ústavní soud v projednávaném případě konstatuje, že ve věci stěžovatelky bylo rozhodnuto náležitě odůvodněným soudním rozhodnutím. Z hlediska požadavků spravedlivého procesu zakotvených v hlavě páté Listiny měl proces vedený před nalézacím soudem kontradiktorní charakter a zajišťoval rovnost zbraní mezi stranami, což zahrnovalo možnost každé strany seznámit se s připomínkami nebo důkazy předloženými protistranou a vyjádřit se k nim. Ústavní soud je toho názoru, že v projednávaném případě stranám sporu byly v řádně vedeném a spravedlivém řízení dány veškeré možnosti k uplatnění jejich práv. Závěry nalézacího soudu nevykazují vad, pročež Ústavní soud na obsah jeho rozsudku může odkázat. Obsahem práva na spravedlivý proces samozřejmě není právo na přijetí takového rozhodnutí, s nímž by mohla být stěžovatelka spokojena.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. března 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu