ECLI:CZ:US:2013:4.US.4078.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4078/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele MORAVIA SHOP INVEST, s. r. o., se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 66, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2012, č. j. 5 As 105/2011-169, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 23. 10. 2012 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jež posoudil jako ústavní stížnost ve smyslu zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelovo podání, jímž se s tvrzením porušení jeho základních subjektivních práv (svobod) zakotvených zejména v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2012, č. j. 5 As 105/2011-169.
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňoval veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak nebylo, neboť stěžovatel nerespektoval ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Na existenci této vady byl stěžovatel upozorněn přípisem ze dne 21. 11. 2012, jímž mu současně byla stanovena lhůta pro její odstranění v délce 15 dnů, počínající dnem doručení výzvy. Výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena datovou schránkou dne 22. 11. 2012.
Dne 3. 12. 2012 byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatele, v němž je mimo jiné uvedeno, že shora citovaná výzva Ústavního soudu k odstranění vad podání má být Ústavním soudem doručena subjektu, jenž je oprávněn ve věci jednat, tedy pověřené insolvenční správkyni.
Jak Ústavní soud z úřední činnosti zjistil, na stěžovatele byl prohlášen konkurz jako řešení úpadku, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2012 č. j. MSPH 91 INS 9139/2012-A-37, potvrzené usnesením Vrchního soudu v Praze 15. 11. 2012 č. j. 1 VSPH 1417/2012-A-50.
Za této situace tedy Ústavní soud vyšel ze svého usnesení ze dne 18. 1. 2007 sp. zn. IV ÚS 393/06, o jehož publikaci ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu rozhodlo plénum Ústavního soudu dne 24. 7. 2007 [U 2/44 SbNU 755]. V právě citovaném usnesení je přitom akcentovaná teze, že řízení před Ústavním soudem není řízením o majetkových nárocích ve smyslu ust. §14 odst. 1 až odst. 4 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů [srov. k tomu obdobně např. §246 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů], neboť jeho předmětem jsou výlučně otázky ústavněprávní; z uvedeného vyplývá, že prohlášení konkurzu na majetek stěžovatele nezpůsobuje přerušení řízení o podané ústavní stížnosti a že tudíž návrh správce konkurzní podstaty na pokračování tohoto řízení je irelevantní. Vstup správce konkurzní podstaty do řízení před Ústavním soudem na místo úpadce je již z tohoto důvodu vyloučen. Navíc je nepochybné, že postavení správce konkurzní podstaty i v širších souvislostech právního řádu nemůže téhož povolávat k ochraně základních práv, o nichž stěžovatel jakožto jejich nositel tvrdí, že byla veřejnou mocí zasažena; opačný výklad by stěžovatelova ústavní práva eliminoval, neboť by do důsledku vzato zpochybnil jemu samotnému ústavně zaručenou aktivní legitimaci v řízení před Ústavním soudem, ba dovolil by správci konkurzní podstaty i volně disponovat s již podanou ústavní stížností. Takové konsekvence však z úpadku stěžovatele dovozovat nelze.
Vzhledem k právě uvedenému lze tedy uzavřít, že stěžovatel měl odstranit vady svého podání, zvláště byl-li o tom Ústavním soudem poučen a byla-li mu v tomto směru Ústavním soudem stanovena lhůta. Přesto však stěžovatel vytýkanou vadu ve stanovené lhůtě ani později neodstranil. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
soudkyně zpravodajka