ECLI:CZ:US:2013:4.US.4080.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4080/12
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka - ze dne 24. července 2013 sp. zn. IV. ÚS 4080/12 ve věci ústavní stížnosti JUDr. Hany Rámešové, právně zastoupené JUDr. Renatou Volnou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Brno, Pellicova 25, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. srpna 2012 č. j. 4 To 356/2012-89, kterým bylo na základě stížnosti státního zástupce zrušeno usnesení soudu prvního stupně o odměně stěžovatelky jakožto ustanovené obhájkyně a kterým byla stěžovatelce nově přiznána částka nižší.
I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. srpna 2012 č. j. 4 To 356/2012-89 došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Uvedené rozhodnutí se proto zrušuje.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý soudní proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo vlastnit majetek zakotvené v čl. 11 Listiny, právo na rovnost účastníků řízení zakotvené v čl. 37 odst. 3 Listiny, právo na spravedlivou odměnu zakotvené v čl. 28 Listiny, právo podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací zakotvené v čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny a právo na legitimní očekávání garantované v čl. 1 Dodatkového protokolu k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 27. června 2012 č. j. 89 T 100/2011-70 ve věci odsouzeného P. K. přiznal stěžovatelce odměnu a náhradu hotových výloh v částce 7 920 Kč. Napadeným usnesením Krajský soud v Brně ke stížnosti státního zástupce zrušil napadené usnesení Městského soudu v Brně a stěžovatelce přiznal částku 3 960 Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti konstatovala, že byla opatřením soudce ze dne 4. června 2011 ve shora uvedené věci ustanovena současně obhájkyní dvou obviněných, kteří se dopustili přečinu krádeže, a to před výslechem prvního z nich. U soudu proběhlo zkrácené řízení a za právní služby stěžovatelka vyúčtovala podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, částku 7 920 Kč u každého z obhajovaných.
Dne 12. července 2012 bylo stěžovatelce doručeno do datové schránky napadené usnesení Krajského soudu v Brně. Teprve tehdy se stěžovatelka seznámila s překvapivým snížením odměny, aniž by dříve byla vyrozuměna o stížnosti a aniž měla možnost se k věci vyjádřit. Domnívá se, že rozhodnutí nebylo správné a vyúčtovaná odměna nebyla krácena důvodně. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zopakovala způsob výpočtu výše odměny, který posoudil i Městský soud v Brně. Dále namítla, že odůvodnění napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně je bez dalšího jen zopakováním argumentace státního zástupce ve stížnosti. K dané problematice přitom existuje ustálená rozhodovací praxe a rozsáhlá judikatura obecných soudů.
K ústavní stížnosti se za účastníka řízení, Krajský soud v Brně, vyjádřila předsedkyně senátu 4 To s odkazem na předchozí vyjádření k obdobné věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 4081/12.
Ústavní soud rozhodoval v souladu s ustanovením §44 zákona o Ústavním soudu bez nařízení ústního jednání, neboť od tohoto jednání nebylo lze očekávat další objasnění věci a Ústavní soud neprováděl dokazování.
II.
Ústavní soud si k věci vyžádal spis Městského soudu v Brně sp. zn. 89 T 100/2011. Po seznámení se s jeho obsahem dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Z obsahu spisu nalézacího soudu Ústavní soud zjistil následující: Stěžovatelka byla ustanovena obhájkyní dvou obviněných z přečinu krádeže. Ti byli shledáni vinnými a odsouzeni trestními příkazy ze dne 4. června 2011 (č. l. 43 a násl. a č. l. 49 a násl.), které nabyly právní moci téhož dne. Stěžovatelka podala návrhy na rozhodnutí o úhradě nákladů nutné obhajoby (č. l. 60 a 63) a Městský soud v Brně jejím návrhům vyhověl a náhradu přiznal (č. l. 68, 69 a 70, 71). Tato rozhodnutí napadl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně stížnostmi, které odůvodnil (č. l. 75, 76, 77 a 78). Následně rozhodl Krajský soud v Brně (č. l. 85, 86 a 89, 90). Ve všech případech se uvedené písemnosti liší pouze označeným odsouzeným a příslušným číslem jednacím. Podněty, stížnosti i rozhodnutí byly vypracovány za identických podmínek se shodnou argumentací a takřka souběžně, přičemž v projednávaném případě je napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně (č. j. 4 To 356/2012-89) odůvodněno stručněji než rozhodnutí bezprostředně předchozí (č. j. 4 To 355/2012-85).
Následně stěžovatelka podala souběžně dvě ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 4080/12 a sp. zn. I. ÚS 4081/12 [tato se týkala druhého stěžovatelkou zastupovaného a následně (trestním příkazem ze dne 4. června 2011 č. j. 89 T 100/2011-49) odsouzeného]. Jak je z podání stěžovatelky patrné, i v tomto případě se podání lišila toliko označením odsouzeného a číslem jednacím.
Ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 4081/12 si soudce zpravodaj k věci vyžádal vyjádření od Krajského soudu v Brně i od vedlejšího účastníka Městského státního zastupitelství v Brně. Za krajský soud zaslala vyjádření předsedkyně senátu 4 To, která zcela odkázala na napadené rozhodnutí. Městská státní zástupkyně v Brně se k ústavní stížnosti vyjádřila, v podrobnostech však odkázala na stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. června 2012. První senát pak ve věci rozhodl dne 16. dubna 2013 nálezem, jímž ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně (č. j. 4 To 355/2012-85) zrušil.
Jak již bylo výše zmíněno, o identické ústavní stížnosti proti identickému rozhodnutí týkající se týchž účastníků rozhodl první senát Ústavního soudu zrušujícím nálezem. Porušení zaručených práv stěžovatelky shledal Ústavní soud ve faktu, že stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Brně nebyla předložena stěžovatelce k vyjádření, ačkoliv důsledky (případného) zrušení napadeného usnesení by se dotkly právě stěžovatelky. Ústavní soud s odkazem na příslušnou judikaturu [nález sp. zn. I. ÚS 2025/10 ze dne 14. 10. 2010 (N 210/59 SbNU 69) či sp. zn. I. ÚS 395/11 ze dne 15. 11. 2011 (N 196/63 SbNU 283)] ústavní stížnosti vyhověl, aniž by se zabýval dalšími námitkami stěžovatelky.
Rovněž čtvrtý senát Ústavního soudu považuje za rozhodnou skutečnost, že stěžovatelce nebyla doručena stížnost státního zástupce proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Byla jí tak upřena nejen možnost na stížnost reagovat, ale rovněž i sama informace o existenci opravného prostředku. To zapříčinilo nepřípustný zásah do jejího práva na spravedlivý proces.
Vzhledem k okolnostem případu lze tedy v dané věci na nález sp. zn. I. ÚS 4081/12 ze dne 16. dubna 2013 (N 58/69 SbNU 115) bez dalšího odkázat.
III.
Na závěr řečeného tak čtvrtý senát Ústavního soudu shledal stěžovatelkou tvrzené pochybení stížnostního soudu, a tím porušení práva na spravedlivé soudní řízení zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 21. srpna 2012 č. j. 4 To 356/2012-89 zrušil podle ustanovení §82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, přičemž tak učinil, jak již bylo výše uvedeno, v souladu s §44 zákona o Ústavním soudu bez ústního jednání.