ECLI:CZ:US:2013:4.US.438.13.1
sp. zn. IV. ÚS 438/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele R. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Liberci sp. zn. 4 T 189/2012 ze dne 18. 1. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 31. 1. 2013 obdržel Ústavní soud podání, které posoudil dle jeho obsahu jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), směřující vůči rozsudku Okresního soudu v Liberci sp. zn. 4 T 189/2012 ze dne 18. 1. 2013.
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda jsou splněny veškeré zákonné předpoklady pro její meritorní projednání. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Jinými slovy řečeno, za situace, kdy se trestní řízení nachází ve fázi, kdy byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, se stěžovatel musí nejprve domáhat nápravy případných vad obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. prostřednictvím řádných, příp. mimořádných opravných prostředků, a teprve po jejich vyčerpání se může obrátit na Ústavní soud (srov. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ze sdělení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti rozsudku Okresního soudu v Liberci sp. zn. 4 T 189/2012 ze dne 18. 1. 2013 odvolání, o němž nebylo doposud rozhodnuto. V projednávané věci tedy nebyla splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytoval, z čehož plyne, že ústavní stížnost byla podána předčasně.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Podmínky pro postup dle §75 odst. 2 písm. a) a b) téhož předpisu Ústavní soud neshledal. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla shledána nezpůsobilou věcného projednání, se již Ústavní soud nezabýval žádostí stěžovatele o ustanovení právního zástupce ani jej nevyzýval k odstranění vady podání spočívající v absenci právního zastoupení (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť na výsledku řízení o ústavní stížnosti by to nemohlo nic změnit.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2013
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj