ECLI:CZ:US:2013:4.US.4465.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4465/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Mgr. Vendulky Ambrůzové, zastoupené Mgr. Hanou Milatovou, advokátkou, AK se sídlem Místecká 258, 720 00 Ostrava, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2012 č. j. 14 Co 183/2012-223, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka, matka nezletilé Kláry, domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, vydaného v řízení o úpravu výkonu rodičovské zodpovědnosti, z důvodu porušení práva na spravedlivý proces ústavně zaručeného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka nesouhlasila se způsobem, jakým krajský soud hodnotil příjmové a majetkové poměry otce nezletilé, a vytkla mu, že se dostatečně nevypořádal s potřebami oprávněné a jejím právem na stejnou životní úroveň s rodiči. Odůvodnění soudního rozhodnutí označila za kusé a nepřesvědčivé.
Z napadeného rozsudku připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2012 č. j. 47 P a Nc 114/2011, P 267/2011-142, a rozhodl, že otec nezletilé, Luboš Ambrůz, je povinen platit na její výživu s účinností od 1. 2. 2011 částku 5 000 Kč měsíčně a zaplatit dlužné výživné ve výši 39 900 Kč za dobu od 1. 2. 2011 do 31. 8. 2012. Krajský soud vyšel při stanovení výše výživného z příjmu otce ve výši cca 10 tisíc Kč měsíčně; závěr okresního soudu kvantifikující příjem otce částkou přes 30 tisíc Kč označil jako nepodložený. Soud hodnotil i majetkové poměry otce, přihlédl k jeho dalším dvěma vyživovacím povinnostem, vzal v úvahu potřeby nezletilé Kláry a vyživovací povinnost matky, o které usoudil, že je vyvažována osobní péčí o dceru již jen v relativně nevýznamné míře, vzal však v úvahu, že matka má další vyživovací povinnost (ke zletilé dceři Michaele).
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Jádrem stěžovatelčiny argumentace opírající se o čl. 36 odst. 1 Listiny byla její kritika zaměřená na dokazování a zjišťování skutkového stavu týkající se příjmových a majetkových poměrů otce. Ústavní soud však dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že rozhodnutí o rozsahu dokazování a volné hodnocení důkazů spadá do výlučné pravomoci obecných soudů, které mají v rámci normativního obsahu aplikovaných podústavních norem dostatečně široký prostor pro to, aby každý případ po provedení potřebných důkazů individuálně posoudily a rozhodly. Ústavnímu soudu nepřísluší do tohoto procesu vstupovat; jeho úkolem je "pouze" to, aby ověřil, zda obecný soud při svém rozhodování ze zákonného rámce nevybočil způsobem natolik extrémním, že by takové rozhodnutí bylo očividně nespravedlivé a v důsledku porušení ústavních procesních principů zcela neudržitelné [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 244/03 ze dne 8. 4. 2004, N 53/33 SbNU 47 (52-53)]. Z takto vymezeného rámce ústavněprávního přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné moci vyplývá, že Ústavní soud je jako soudní orgán ochrany ústavnosti povolán korigovat pouze nejvýraznější excesy.
Po přezkoumání napadeného rozsudku Ústavní soud pochybení, které by vyžadovalo jeho zásah, neshledal. Krajský soud v Ostravě vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po doplnění dokazování je korigoval. Pokud šlo o příjmy povinného rodiče, uvedl, že obecně lze usuzovat o jejich výši z výdajů, nicméně v projednávané věci vyloučil, aby do pravidelných výdajů vynakládaných otcem nezletilé byly zahrnuty i výdaje mimořádné, jak učinil okresní soud. Při stanovení výše výživného pro nezletilé dítě tak odvolací soud sice vycházel z nižší příjmové hladiny otce, nicméně přihlédl k jeho celkovým majetkovým poměrům (převod nemovitosti označil za bezdůvodné vzdání se majetku), jakož i k jeho schopnostem a možnostem platit výživné. Krajský soud též vážil, zda výše výživného odpovídá odůvodněným potřebám nezletilého dítěte, a dotkl se i příjmových poměrů matky. Takový postup soudu nenasvědčuje porušení kautel spravedlivého procesu a nezavdává důvod k vydání kasačního nálezu, jak stěžovatelka navrhla s poukazem na nález sp. zn. II.ÚS 671/09 (ze dne 30. 6. 2010, N 131/57 SbNU 603).
Jak Ústavní soud již dříve vyložil, porušením práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny či širšího základního práva na spravedlivý proces zaručeného podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod není a nemůže být to, že obecné soudy ve věci rozhodující přistoupí ve svých myšlenkových úvahách k jinému hodnocení provedených důkazů, než které by za správné považoval ten či onen účastník řízení, případně, že na základě tohoto hodnocení důkazů dospějí k právnímu závěru, s nímž se některý z účastníků řízení neztotožňuje. V úsilí o nalézání spravedlnosti ovšem soudy musí v odůvodnění svého rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vyložit, k jakým skutkovým zjištěním na základě provedených důkazů dospěly a jaké právní závěry z těchto skutkových zjištění učinily. Ústavní soud má za to, že těmto požadavkům Krajský soud v Ostravě dostál.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu