ECLI:CZ:US:2013:4.US.4534.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4534/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Martiny Bryndové, zastoupené JUDr. Petrou Čapkovou, advokátkou, AK se sídlem v Hradci Králové, tř. Čs. armády 300, proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 9. 2012 č. j. 14 C 107/2010-65 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 29. 11. 2012 se Martina Bryndová (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedený rozsudek Okresního soudu v Jičíně (dále jen "nalézací soud") vydaný v řízení o zaplacení 4 064 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení.
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 27. 9. 2012 nalézací soud zamítl žalobu co do částky 3 291 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni ve stanovené lhůtě částku 773 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
III.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že napadená rozhodnutí byla v rozporu s čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Byla si vědoma bagatelnosti žalované částky, nicméně v jejím případě se jednalo s ohledem na její minimální příjem o částku podstatnou; poukázala též na judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k přezkumu právních závěrů obecných soudů, zejména v případech jejich extrémního nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními.
IV.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry nalézacího soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivosti. Maje stěžovatelkou naříkané rozhodnutí za ústavně souladné, může Ústavní soud na jeho ústavně akceptovatelné odůvodnění plně odkázat.
Kromě již uvedených důvodů je zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti dána též bagatelitou žalované částky. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2497/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz); případný zásah uplatňuje pouze v případech extrémního vybočení obecného soudu ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení (srov. usnesení ze dne 5. 6. 20087 sp. zn. III. ÚS 2612/07 a další rozhodnutí v něm citovaná, dostupné na http://nalus.usoud.cz), který v projednávaném případě neshledal.
S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu