ECLI:CZ:US:2013:4.US.4845.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4845/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele Miroslava Müllera, zastoupeného Mgr. Miroslavem Šipkou, advokátem v Sokolově, ul. Jednoty 1628, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 200/2012-167 ze dne 29. 10. 2012 a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 43 Cm 124/2008-65 ze dne 7. 2. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 21. 12. 2012 byl Ústavnímu soudu doručen návrh posouzený ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jako ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku krajského soudu, jehož výrokem I. byl zavázán zaplatit částku 500.000,- Kč s úrokem z prodlení od 16. 9. 2010 do zaplacení a náklady nalézacího řízení. Výrokem II. krajský soud zamítl žalobu na zaplacení úroku z prodlení z částky 500.000,- Kč za dobu od 26. 10. 2007 do 15. 9. 2010. Stěžovatel se rovněž ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku vrchního soudu. Má totiž za to, že těmito rozhodnutími bylo porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ve smyslu čl. 95 Ústavy. Stěžovatel přitom oběma soudům vytýká, že nepřihlédly k důkazům předloženým stěžovatelem majícím prokazovat započtení pohledávek stěžovatele vůči žalobci.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není totiž součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, takže jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních.
Ke konkrétní stěžovatelově argumentaci může Ústavní soud jenom dodat, že stěžovatelova tvrzení v ústavní stížnosti obsažená se poněkud míjí s odůvodněním napadených rozhodnutí, neboť zde je dostatečně vysvětleno, proč ke stěžovatelem tvrzenému započtení nedošlo, respektive proč odvolací soud k důkazům předloženým stěžovatelem až v odvolacím řízení z důvodu principu neúplné apelace nemohl přihlížet.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout, pokud jí je napadán v záhlaví citovaný rozsudek vrchního soudu a výrok I. rozsudku krajského soudu, v rozsahu potvrzeném vrchním soudem [v části, v níž byl výrok I. rozsudku krajského soudu změněn vrchním soudem, je ústavní stížnost v tomto rozsahu návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. d/ zákona o Ústavním soudu příslušný (srovnej čl. 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy argumentem z opaku)].
Napadá-li ústavní stížnost i výrok II. rozsudku krajského soudu, pak ve vztahu k tomuto výroku je ústavní stížnost podaná někým zjevně neoprávněným podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť zamítavým výrokem nemohlo být zasaženo do stěžovatelových základních práv (svobod).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu