infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13.02.2013, sp. zn. IV. ÚS 4928/12 [ usnesení / FORMÁNKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2013:4.US.4928.12.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2013:4.US.4928.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4928/12 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Hany Zajíčkové, zastoupené Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem na adrese Náchod, Karlovo nám. 88, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. října 2012 č. j. 20 Co 392/2012-131, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 31. prosince 2012, stěžovatelka podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 60 C 328/2011 bylo zjištěno, že žalobkyně Jitka Ježková (dříve Mottlová) se žalobou podanou dne 13. září 2011 domáhala po stěžovatelce zaplacení částky 37 130,- Kč s příslušenstvím. Žalobkyně i stěžovatelka spolu s Ing. Eduardem Benešem byli dědici po zemřelé Martě Benešové a žalobkyně měla za to, že jí na vypořádání dědictví přísluší po zůstavitelce i žalovaná částka, když stěžovatelka byla disponující osobou k účtu zůstavitelky, tento účet zrušila a vybrala z něj veškerou hotovost. Okresní soud rozsudkem ze dne 18. dubna 2012 č. j. 60 C 328/2011-82 uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni částku 17 021,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 20 109,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání, které podali jak žalobkyně, tak i stěžovatelka, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudkem napadeným ústavní stížností rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku pod bodem I. potvrdil, ve výroku pod bodem II. změnil tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalobkyni i částku 20 109,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že stěžovatelka je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem v částce 20 448,- Kč a dále náklady odvolacího řízení v částce 17 809,- Kč. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že krajský soud celou věc nesprávně posoudil a dopustil se omylu, neboť dospěl k závěru, že si stěžovatelka započetla pasiva dědictví dvakrát, a že částka 100 000,- Kč nebyla zahrnuta do dědického řízení, neboť se dědicové na této částce shodli. Stěžovatelka má proto za to, že byla v důsledku pochybení krajského soudu poškozena a nespravedlivě odsouzena k plnění, které nemá oporu v provedených důkazech před obecnými soudy. Krajský soud ve vyjádření ze dne 17. ledna 2013 odkázal na odůvodnění svého rozsudku a nad rámec tohoto odůvodnění dodal, že dle jeho přesvědčení právo na spravedlivý proces stěžovatelky porušeno nebylo, veškerá její procesní práva byla v řízení zachována a náhled krajského soudu na věc a na skutkové a právní závěry, se kterými stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje, jí byl krajským soudem před rozhodnutím o věci vyjeven. Stěžovatelka tedy měla možnost na skutkové a právní závěry krajského soudu v průběhu řízení reagovat. Krajský soud proto nepovažuje ústavní stížnost za důvodnou. Stěžovatelka repliku k vyjádření krajského soudu ve stanovené lhůtě nepodala. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatoval, že argumenty, které stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, nevedou k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení tvrzených práv stěžovatelky, v rozhodnutí napadeném ústavní stížností neshledal. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že krajský soud se celou věcí řádně zabýval, své rozhodnutí zcela logickým, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil a podrobně rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval. Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka toliko nesouhlasí se závěry, které krajský soud vyvodil, a ze strany Ústavního soudu se domáhá přehodnocení způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jejího názoru. K námitkám obsaženým v ústavní stížnosti je možno podotknout, že Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, stejně tak mu nepřísluší nahrazovat hodnocení obecných soudů (tj. skutkové a právní posouzení věci) svým vlastním. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů přitom neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto lze bez dalšího odkázat na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci krajským soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 13. února 2013 Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2013:4.US.4928.12.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 4928/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 13. 2. 2013
Datum vyhlášení  
Datum podání 31. 12. 2012
Datum zpřístupnění 6. 3. 2013
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodaj Formánková Vlasta
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.41
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík dědictví
žaloba/na plnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-4928-12_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 78029
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-22