ECLI:CZ:US:2013:4.US.666.13.1
sp. zn. IV. ÚS 666/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Ester Štěpánové, právně zastoupené advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem, Symfonická 1496/9, Praha 5, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 7. 2012 č. j. 15 C 133/2012-20 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2013 č. j. 70 Co 460/2012-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 18. 2. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka se domáhala na vedlejším účastníkovi náhrady nemajetkové újmy ve výši 30.000,- Kč s tím, že dne 16. 1. 2008 podala u Městského soudu v Brně žalobu na zaplacení částky 5.965,- Kč. Tato žaloba byla vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 119/2008. Dne 16. 10. 2008 bylo řízení přerušeno z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalované. Řízení trvalo v době rozhodování soudu prvního stupně čtyři roky a pět měsíců. Ve věci žaloby vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 44 C 119/2008 byly podány i stížnosti na průtahy, která byla předsedkyní soudu shledána jako nedůvodná. Další stížnosti, podané předsedovi Krajského soudu v Brně, byly shledány rovněž nedůvodnými.
Stěžovatelka pokládá dobu řízení od 16. 1. 2008 u Městského soudu v Brně pod. sp. zn. 44 C 119/2008 za objektivně nepřiměřenou. Na tom nemění nic skutečnost, že řízení je od 16. 10. 2008 přerušeno na dobu neurčitou. V souvislosti s probíhajícím konkurzním řízením stěžovatelka připomněla, že správce konkurzní podstaty již dne 30. 6. 2011 upozornil soud na to, že dochází k maření výkonu jeho funkce a žádal soud o rychlé přijetí nutných opatření. K tomu však nedošlo. Stěžovatelka je toho názoru, že pokud se ani po pěti letech nemůže domoci u soudu svého práva v jednoduchém sporu, dochází tím k zásahu do jejího ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Rozhodováním obecných soudů o nárocích plynoucích ze zákona č. 82/1998 Sb. se Ústavní soud zabývá opakovaně a zcela respektuje, že je zcela v pravomoci právě obecných soudů posoudit existenci podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, jakož i případné poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.
V projednávané věci má Ústavní soud za to, že obecné soudy postupovaly v mezích zákona. S ohledem na probíhající konkurzní řízení nelze jejich závěry označit jako extrémně nesouladné s vykonanými skutkovými zjištěními a z ústavněprávního hlediska obstojí.
Ústavní soud uzavírá, že napadené rozhodnutí nevykazuje prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94). Zároveň také připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu