ECLI:CZ:US:2013:4.US.686.12.1
sp. zn. IV. ÚS 686/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele Ing. Ladislava Militkého, právně zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Jařabáčem, Puchmajerova 7, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 30. 3. 2010 č. j. 40 Co 788/2009-445 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011 č. j. 20 Cdo 3065/2010-493, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 28. 2. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
V řízení před obecnými soudy bylo rozhodováno o návrhu povinného EUTECH akciová společnost na zastavení exekuce. Povinná společnost se domáhala zastavení exekuce v plném rozsahu, přičemž vycházela z toho, že dne 21. 12. 2007 poukázala oprávněnému částku 4.924.173,- Kč a dne 28. 12. 2007 pak částku 3.992.034,- Kč, a to vše na bankovní účet č. 154100645/0300. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 6. 2009 č. j. 51 Nc 4696/2008-319 byla exekuce co do částky 900.000,- Kč zastavena, ve zbytku nebylo návrhu vyhověno. Soud I. stupně přitom vycházel z dopisu oprávněného ze dne 19. 11. 2008, neboť tento byl posledním dopisem věřitele, v němž svému dlužníku uděluje pokyny pro uhrazení dluhu. Tímto dopisem měly být dle náhledu nalézacího soudu nahrazeny pokyny pro platbu obsažené v dopise ze dne 19. 11. 2008, podle něhož měl povinný uhradit na výše uvedený bankovní účet toliko částku 900.000,-Kč. Zbývající částku 8.016.027,- Kč měl pak uhradit jinak. K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, svým usnesením ze dne 30. 3. 2010 č. j. 40 Co 788/2009-445 návrhu na zastavení exekuce vyhověl v plném rozsahu.
Stěžovatel je toho názoru, že při posuzování předmětného případu obecné soudy zcela zásadně pochybily při vyhodnocování skutkových zjištění. Stěžovatel poukazuje na to, že ve svém sdělení dlužníkovi ze dne 31. 10. 2007, jakož i v dopise ze dne 19. 11. 2007, zcela zřetelně upozornil na to, že pohledávka má být uhrazena na dva různé účty. Dlužnice však tak neučinila a dlužnou částku zaslala toliko na jeden účet, náležející matce stěžovatele. Stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů, že by vyjádřil opakovaně ochotu přijmout plnění na účet Antonie Militké. Toto shrnující skutkové zjištění je podle stěžovatele v extrémním nesouladu se skutečným obsahem dopisů, v nichž jsou dlužníkovi sděleny pokyny pro úhradu dluhu. Použité formulace ve zmíněných dopisech jsou zcela srozumitelné a není o nich jakýchkoliv pochyb. Ustanovení §339 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obz"), koncipuje pro obchodní vztahy právní účinky zániku peněžitých pohledávek splněním, při placení prostřednictvím banky, takovým způsobem, že v případě dohody věřitele a dlužníka o způsobu placení je dlužník povinen zaplatit na dohodnuté bankovní spojení a pokud nebylo nic takového dohodnuto, musí dlužník zaplatit na účet věřitele vedený u banky. Odvolací soud svým vadným hodnocením důkazů zredukoval vše pouze na ochotu přijmout plnění na účet majitelky Antonie Militké. Podstatou je však extrémní nesoulad uvedeného závěru odvolacího soudu a skutkových zjištění, který byl navíc podepřen právním názorem Nejvyššího soudu. Z výše nastíněných důvodů je stěžovatel toho názoru, že v jeho věci došlo k zásahu do jeho ústavně garantovaných základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Z vyžádaného soudního spisu vyplývá, že stěžovatel sdělil dopisem ze dne 31. 10. 2007 vedlejšímu účastníkovi údaje, na jejichž základě měl tento plnit dluh vůči stěžovateli. Z tohoto dopisu sice není zřejmé, že účet č. 154100645/0300 není spojen s dispozičním právem stěžovatele, nicméně tato skutečnost je pak zcela zřejmá z dopisu následujícího, ze dne 19. 11. 2007. V něm stěžovatel zcela zřetelně používá v souvislosti s výše uvedeným účtem pojem postupníka.
Podle náhledu Ústavního soudu nelze v tomto konkrétním případě dospět k závěru, že by rozhodnutím soudu došlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele. Důvodem jsou pak především zvláštní okolnosti případu, plynoucí z rodinných vztahů mezi stěžovatelem a postupníkem. Stěžovatel ve svém návrhu neuvádí žádné konkrétní důvody, jež by svědčily o negativních vztazích mezi jím a jeho matkou Antonií Militkou, na jejíž účet byl poukázán celý dluh. Z dotčeného soudního spisu navíc vyplývá, že jak stěžovatel, tak i jeho matka v dané věci postupují ve shodě a bylo by přílišným formalismem lpět na tom, aby dlužná částka byla uhrazena na stěžovatelem požadovaný účet. V podstatě tak nic nebrání tomu, aby relativně snadnou účetní operací došlo k převodu peněz na účet stěžovatele. Jinými slovy řečeno úhradou dluhu na účet matky stěžovatele nemohlo dojít k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, protože s ohledem na okolnosti případu není pochyb o tom, že stěžovateli bylo plněno - byť prostřednictvím účtu vedeného na jeho matku.
Navíc z rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že matka stěžovatele tvrzený přeplatek vedlejší účastnici nevrátila a z toho důvodu je proti ní vedeno soudní řízení z titulu bezdůvodného obohacení. Je tedy na obecných soudech, aby posoudily, zda plněním na účet matky stěžovatele došlo ke splnění dluhu nebo naopak k bezdůvodnému obohacení. Z hlediska Ústavního soudu by bylo lze, právě s ohledem na velmi specifické okolnosti případu, vyjít z obou variant, neboť obě by dle jeho náhledu vedly materiálně ke stejnému cíli, a to uspokojení pohledávky stěžovatele.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. září 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu