ECLI:CZ:US:2013:4.US.704.13.1
sp. zn. IV. ÚS 704/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Michala Štěpána, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem na adrese Praha 6, Západní 31, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2012 č. j. 20 Cdo 3812/2012-65 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2012 č. j. 69 Co 164/2012-37, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §253 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení §253 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. února 2013, se stěžovatel domáhal podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 1, čl. 2, čl. 3, čl. 10, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatel ústavní stížnost spojil s návrhem na zrušení ustanovení §253 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
Z předložené ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 v exekuční věci oprávněného Mgr. Davida Koncze proti povinnému stěžovateli k vymožení částky 7 800,- Kč, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, usnesením ze dne 25. srpna 2011 č. j. 48 EXE 1284/2011-18 nařídil exekuci. Stěžovatel usnesení soudu prvního stupně napadl včasným odvoláním. Městský soud v Praze usnesením napadeným ústavní stížností odvolání stěžovatele odmítl, neboť toto odvolání neobsahovalo žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce. Odvolací soud dále uvedl, že bude na soudu prvního stupně, aby po doručení tohoto usnesení odvolacího soudu účastníkům zvážil, zda s ohledem na tvrzení povinného v jeho odvolání o tom, že vymáhaná částka 7 800,- Kč již byla uhrazena, nejsou dány důvodu pro zastavení exekuce.
Stěžovatel usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním. Nejvyšší soud usnesením napadeným ústavní stížností dovolání stěžovatele odmítl z důvodu jeho nepřípustnosti [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že obecné soudy rozhodly, aniž by provedly dokazování a nedaly stěžovateli možnost se k věci vyjádřit, neboť nenařídily jednání ve věci. Porušení práva na spravedlivý proces spatřoval ve skutečnosti, že exekutor dodatečně po ukončení exekuce vymáhá nařízením exekuce svoje další vyčíslené náklady předcházejícího skončeného řízení, kdy se za tímto účelově nechá zastoupit právním zástupcem tak, aby tyto náklady maximálně vzrostly.
Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je z části podána opožděně a z části je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem je v daném případě usnesení městského soudu. Za situace, kdy stěžovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním a dovolací soud rozhodl usnesením napadeným ústavní stížností dne 19. prosince 2012 je zcela evidentní, že ústavní stížnost byla proti usnesení odvolacího soudu podána po uplynutí stanovené lhůty.
Pokud jde o přezkum usnesení Nejvyššího soudu, Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
V posuzované věci Nejvyšší soud stěžovateli podrobně vysvětlil, z jakého důvodu není dovolání přípustné a Ústavní soud kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení práv stěžovatele neshledal. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že Nejvyšší soud se celou věcí řádně zabýval, jeho vydané rozhodnutí je pak logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněno a úvahy uvedené v tomto odůvodnění nejsou nikterak nepřiměřenými či extrémními, což by jedině mohlo odůvodnit zásah Ústavního soudu. Ústavní soud proto považuje za nadbytečné uvedenou argumentaci opakovat a toliko na ni odkazuje.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost spolu s návrhem na zrušení ustanovení §253 o. s. ř. mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout z části podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a z části podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 18. března 2013
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu