ECLI:CZ:US:2013:4.US.761.13.1
sp. zn. IV. ÚS 761/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Z. N., zastoupeného Mgr. Danem Pospíšilem, advokátem, AK se sídlem v Ostravě 1, Sokolská třída 21, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2013 č. j. 6 To 571/2012-439, spojené s alternativním návrhem na zrušení slova "pravomocně" v čl. I. odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii č. 1/2013 Sb., takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 27. 2. 2013, se Z. N. (dále jen "obviněný" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení vydané v trestní věci Okresního soudu v Ostravě (dále jen "nalézací soud") sp. zn. 2 T 24/2012; současně navrhl, aby Ústavní soud přikázal nalézacímu soudu nepokračovat v zásahu do ústavně zaručeného základního práva na rovnost v právech dle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a zdržet se postupu porušujícího §368 tr. řádu a spočívajícího v nečinnosti při rozhodování o tom, zda a v jakém rozsahu je stěžovatel účasten amnestie podle rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 č. 1/2013 Sb. Stěžovatel tvrdil, že i když nebyl k 1. lednu 2013 odsouzen pravomocně, přesto byl účasten amnestie plynoucí z čl. I odst. 1 výše citovaného rozhodnutí o amnestii; opačný výklad byl dle jeho názoru protiústavní a porušující rovnost v právech dle čl. 1 Listiny; nastínil způsob, jakým by měly obecné soudy rozhodnutí o amnestii ústavně konformně vykládat.
Pro případ, že by jeho návrhu nebylo vyhověno, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil slovo "pravomocně" v čl. I. odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii č. 1/2013 Sb.
Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal přednostně ve smyslu §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a odložil vykonatelnost výroku rozsudku nalézacího soudu ze dne 21. 9. 2012 č. j. 2 T 24/2012-373, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody.
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 21. 9. 2012 nalézací soud obviněného uznal vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 5 roků a 6 měsíců; současně rozhodl o povinnosti obviněného zaplatit poškozeným náhradu škody a jednu z poškozených odkázal se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný se proti rozsudku nalézacího soudu řádně odvolal.
V mezidobí president republiky vydal rozhodnutí o amnestii ze dne 1. 1. 2013 č. 1/2013 Sb. (dále jen "rozhodnutí o amnestii"), jímž mimo jiné prominul nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody, pokud byly pravomocně uloženy před 1. lednem 2013 ve výměře nepřevyšující jeden rok [čl. I odst. 1) rozhodnutí o amnestii].
Dne 10. 1. 2013 Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") odvolání obviněného proti výroku o trestu a výroku o náhradě škody (ohledně poškozené Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny) rozsudku nalézacího soudu ze dne 21. 9. 2012 zamítl.
III.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
V části směřující proti usnesení odvolacího soudu ze dne 10. 1. 2013 je ústavní stížnost, postrádající jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci, zjevně neopodstatněná. Z odůvodnění tohoto usnesení je zřejmé, že odvolací soud dostatečně přezkoumal napadený rozsudek nalézacího soudu a nezjistil žádné vady, jež by měly za následek porušení práva na obhajobu obviněného nebo dalších procesních záruk; ověřil též, že skutková zjištění i právní kvalifikace činu obviněného byla důvodná a zákonná a nevykazovala žádnou vadu; závěry nalézacího soudu odvolací soud shledal za správné a zákonné, a dostatečným shledal i odůvodnění jeho rozsudku.
K poukazu stěžovatele na rozhodnutí o amnestii nezbývá než konstatovat, že veškeré jeho úvahy v ústavní stížnosti obsažené a vyúsťující v závěr, že se na něj amnestie vztahovala, byly mylné. Stěžovateli nebyl nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 roku pravomocně uložen před 1. lednem 2013, a proto tento trest nemohl být prominut dle čl. I odst. 1 rozhodnutí o amnestii; jinak řečeno, nebyl dán jakýkoliv důvod pro postup dle §368 o. s. ř. směřující k vydání rozhodnutí, zda a do jaké míry byl obviněný účasten amnestie. V této "nečinnosti" nalézacího soudu nelze spatřovat jakýkoliv zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Zjevně neopodstatněným shledal Ústavní soud i návrh stěžovatele na zrušení části rozhodnutí o amnestii a v této souvislosti odkazuje na důvody obsažené v usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 4/13 a dostupné na http://nalus.usoud.cz (srov. zejména odst. 27. citovaného usnesení).
Ústavní soud nevyhověl návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti rozsudku nalézacího soudu ze dne 21. 9. 2012, neboť pro takovýto výjimečný postup neshledal důvody ve smyslu ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; o návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti nebylo nutno vzhledem k její zjevné neopodstatněnosti rozhodovat; ostatně její vyřízení podstatně nepřekročilo dobu 1 měsíce.
Po celkovém posouzení Ústavní soud dospěl k názoru, že nalézací a odvolací soud ve vztahu ke stěžovateli postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu a že řízení vedoucí k jeho pravomocnému odsouzení lze označit za řízení spravedlivé.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Návrh s ní spojený byl odmítnut dle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) z důvodu uvedeného v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu