ECLI:CZ:US:2013:4.US.809.13.2
sp. zn. IV. ÚS 809/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelů Mgr. Danuše Wranové a Ing. Miroslava Wrany, oba zastoupeni Mgr. Danielem Wranou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 10, Korunní 810, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 139/2012-189 ze dne 21. listopadu 2012 a proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov č. j. 7 C 93/2010-153 ze dne 30. listopadu 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé s odkazem na porušení čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu Brno - venkov sp. zn. 7 C 93/2010 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Brno-venkov rozsudkem č. j. 7 C 93/2010-153 ze dne 30. listopadu 2011 uložil žalovanému Petru Bartákovi (dále jen "žalovaný") zaplatit stěžovatelům z titulu bezdůvodného obohacení společně a nerozdílně částku 15.495,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu stěžovatelů, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 23.956,- Kč s úrokem z prodlení z této částky z titulu náhrady škody, respektive ušlého zisku (výrok II.), uložil stěžovatelům zaplatit žalovanému náklady řízení v poměrné výši 22 % částkou 3.346,20 Kč (výrok III.), zamítl vzájemný návrh, aby stěžovatelům byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanému částku 16.743,30 Kč (výrok IV.) a žalovanému uložil zaplatit stěžovatelům oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení o vzájemném návrhu v plné výši částkou 5.373,15 Kč (výrok V.). K odvolání stěžovatelů proti výrokům II., III. a V. rozhodnutí soudu prvního stupně Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 44 Co 139/2012-189 ze dne 21. listopadu 2012 rozsudek soudu prvního stupně v těchto napadených výrocích potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.)
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že v jejich věci byly naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu, právní závěry obecných soudů ohledně jejich nároku na náhradu škody jsou podle stěžovatelů v extrémním nesouladu se skutkovým stavem věci a s dosavadní judikaturou Ústavního soudu, nerespektují kogentní normy a jsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Stěžovatelé obecným soudům též vytýkají, že se náležitě nevypořádaly s jejich právní argumentací a svůj výsledný právní názor řádně nezdůvodnily.
Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. To však Ústavní soud v projednávané věci nezjistil.
Podle zjištění Ústavního soudu obecné soudy v odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí vyložily, proč ve věci stěžovatelů naplnění předpokladů pro přiznání požadované náhrady škody neshledaly a vypořádaly se též s relevantní argumentací stěžovatelů. Jejich právní závěry nepovažuje Ústavní soud za jsoucí v extrémním nesouladu se skutkovým stavem věci a dosavadní judikaturou Ústavního soudu, ani za nerespektující kogentní normy a extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Tyto závěry, byť s nimi stěžovatelé nesouhlasí, považuje Ústavní soud za projev nezávislého rozhodování, kterému nemá z pozice ústavnosti čeho vytknout.
Ústavní soud tak uzavírá, že porušení jakýchkoli práv stěžovatelů zaručených ústavními normami České republiky nezjistil, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2013
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu