ECLI:CZ:US:2013:4.US.858.12.1
sp. zn. IV. ÚS 858/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatelky Miroslavy Johanesové, právně zastoupené advokátkou JUDr. Simonou Corradiniovou, Vítězná 2959, Kladno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011 č.j. 4 Ads 121/2011-164 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2011 č.j. 29 Cad 24/2009-125, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 8. 3. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených rozsudků obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po odstranění vad návrhu konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka se v soudním řízení u Krajského soudu v Hradci Králové domáhala přezkumu rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, kterým byla zamítnuta její žádost o přiznání plného invalidního důchodu, a současně jí byl vyměřen částečný důchod invalidní. Krajský soud žalobu stěžovatelky zamítl. Podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že jádrem předmětné ústavní stížnosti je otázka ústavnosti a legálního postupu České správy sociálního zabezpečení (dále jen "ČSSZ"), při hodnocení jejího zdravotního stavu. Základní argumentační linie stěžovatelky vychází z toho, že přiznání částečného invalidního důchodu proběhlo na základě písemné zdravotní dokumentace a na základě písemných lékařských zpráv, které nebyly kompletní a neodrážely v plné míře zdravotní stav stěžovatelky. Za ústavně rozporný považuje stěžovatelka i ten fakt, že lékařské posudky byly zpracovány pracovníky podléhajícími jedné a téže části státního aparátu, a to Ministerstvu práce a sociálních věcí. Zdravotní stav stěžovatelky byl zjišťován bez odpovídajícího osobního, bezprostředního lékařského vyšetření a bez ohledu na fakt, že zdravotní stav nebyl stabilizovaný. V žádném ze soudních řízení nebyla řešena otázka, zda jsou rozhodnutí ČSSZ vydávána primárně na základě neúplných a zdravotním stavem stěžovatelky nesouladných lékařských zpráv, schopna porušit pravidla platná pro zjišťování skutkového stavu, o jehož správnosti nejsou důvodné pochybnosti. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že má-li být odborný zdravotní posudek stěžejním důkazem pro rozhodnutí o přiznání či nepřiznání určité finanční částky, pak musí být splněna kritéria celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti posudku. Revizní nálezy zpracované v rámci jedné soustavy správních orgánů nemohou nahradit oponentní, nezávislé, osobní a bezprostřední posouzení zdravotního stavu stěžovatelky. Zdravotní posudek musí být vypracován na základě řádně zjištěného zdravotního stavu, což není možné učinit jinak, než důkladným, důsledným a dlouhodobým osobním a bezprostředním lékařským vyšetřením.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257), což se však v uvedeném případě nestalo.
Namítá-li stěžovatelka, že její zdravotní stav byl zjišťován, resp. hodnocen pracovníky podléhající jedné a téže části státního aparátu, a to Ministerstvu práce a sociálních věcí, nutno konstatovat, že již Nejvyšší správní soud poukázal na skutečnost, že objektivita závěrů posudkových komisí není vystavěna na jejím organizačním začlenění, ale především na jejím odborném složení (členy posudkových komisí jsou mimo jiné i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů, kteří nejsou pracovníky Ministerstva práce a sociálních věcí). Přiznání či nepřiznání dávky hmotného zabezpečení je především výkonem státní správy. Má-li být přitom zachována její funkčnost, nelze apriorně předjímat, že její výkon je založen na libovůli či svévoli. Pokud by k takovému stavu mělo dojít, je nezbytné uvedenou skutečnost prokázat, což se však v předmětném případě nestalo. Z napadených rozsudků vyplývá, že stěžovatelka za účelem objektivizace jejího zdravotního stavu předložila především lékařskou zprávu MUDr. Borzové, nicméně obecné soudy se neopomněly vypořádat s tímto tvrzením, když vyšly z kompetencí odborných a posudkových lékařů. Má-li stěžovatelka za to, že její zdravotní stav byl hodnocen v době, kdy nebyl stabilizovaný, nic jí nebrání požádat o nové odborné zhodnocení svého zdravotního stavu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu