ECLI:CZ:US:2013:4.US.971.12.1
sp. zn. IV. ÚS 971/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. ledna 2013 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelky DeniKo, s. r. o., se sídlem Kahovská 1704, Praha 4, zastoupené JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou s adresou pro doručování: Hanzlík a partneři, Na Hřebenech II, 1718/8, Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Nco 37/2012-96 ze dne 20. 2. 2012, o návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Nco 37/2012-96 ze dne 20. 2. 2012 a o návrhu na zrušení §160 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 16. 3. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") a odkladu jeho vykonatelnosti dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. V souladu s §74 zákona o Ústavním soudu spojila stěžovatelka se svou ústavní stížností návrh na zrušení §160 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka vznesla v rámci řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, Pražského stavebního bytového družstva, námitku podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Kamily Balounové, a to mimo jiné i pro poměr této soudkyně k žalovanému insolvenčnímu správci. Stěžovatelka na základě nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 369/04 ze dne 1. 2. 2005 dovozovala, že by o tzv. incidenčních sporech neměl rozhodovat insolvenční soudce, neboť jeho vztah k insolvečnímu správci není vztahem neutrálním, nýbrž vztahem vzájemné funkční závislosti a spolupráce. Vrchní soud nicméně argumentaci stěžovatelky nepřisvědčil a usnesením č. j. Nco 37/2012-96 ze dne 20. 2. 2012 rozhodl, že soudkyně JUDr. Kamila Balounová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci.
Proti usnesení vrchního soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž namítala, že jeho vydáním došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny, a to pro rozpor se závěry vyslovenými v již citovaném nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 369/04, který lze v principu vztáhnout i na zákon č. 182/2006 Sb.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k přezkumu napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud se otázkou, kterou stěžovatelka učinila předmětem ústavní stížnosti, zabýval v usnesení sp. zn. I. ÚS 87/12 ze dne 17. 10. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž dospěl k závěru, že nová právní úprava obsažená v zákoně č. 182/2006 Sb. již důvod podjatosti insolvenčního soudce v incidenčním sporu nezakládá. Ústavní soud neměl důvod se od tohoto právního názoru v nyní projednávané věci jakkoliv odchýlit, proto pro stručnost odkazuje na odůvodnění citovaného usnesení. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Ústavní soud odkazuje na obsah napadeného usnesení i co do důvodů, pro něž nepostupoval dle §78 zákona o Ústavním soudu. Ačkoliv v nyní projednávané věci stěžovatelka navrhla ke zrušení ustanovení §160 odst. 2 insolvenčního zákona, zatímco ve věci sp. zn. I. ÚS 87/12 bylo napadeno ustanovení §160 odst. 1 téhož předpisu, oba návrhy směřovaly k témuž cíli, jímž bylo vyloučení insolvenčního soudce z rozhodování incidenčních sporů. Jelikož Ústavní soud stěžovatelkou tvrzené apriorní "systémové" podjatosti insolvenčního soudce v incidenčních sporech nepřisvědčil, odmítl návrh na zrušení části právního předpisu dle §74 zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu.
Osud ústavní stížnosti sdílí rovněž akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu