ECLI:CZ:US:2013:Pl.US.7.13.1
sp. zn. Pl. ÚS 7/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila (soudce zpravodaje), Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy podaném Městským soudem v Praze alternativně buď A) na zrušení celého Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. ledna 2013, vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 1 z roku 2013, nebo B) na zrušení článku II Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. ledna 2013, vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 1 z roku 2013, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) prezidenta České republiky prof. Ing. Václava Klause, CSc., jako účastníků řízení, takto:
Návrhy se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Obsah návrhu
1. Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 21. ledna 2013, se Městský soud v Praze, jednající předsedou senátu JUDr. Kamilem Kydalkou (dále jen "navrhovatel"), domáhal vydání nálezu, jímž by Ústavní soud buď zrušil celé Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. ledna 2013, vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 1 z roku 2013, nebo alespoň zrušil článek II tohoto Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii.
2. Návrh byl podán podle článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a podle §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), s odvoláním na ustanovení §224 odst. 5 trestního řádu.
3. Navrhovatel uvedl, že u něj probíhá trestní řízení pod sp. zn. 3 T 11/2010 proti obžalovaným 1) Ing. Františku Chvalovskému, 2) Ing. Ladislavu Filipovi, 3) Zdeňku Mezerovi, 4) Ing. Miloslavu Brodackému a 5) Ing. Petru Franclovi, stíhaným pro pokračující zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Po skutkové stránce spočívala trestná činnost v tom (stručně řečeno), že obvinění jako odpovědní zástupci nebo statutární orgány různých obchodních společností se měli podílet na úvěrových podvodech ke škodě Komerční banky a. s. v celkové výši cca 1,4 miliardy Kč.
4. Jak Ústavní soud zjistil z listin, předložených navrhovatelem, trestní řízení je velmi komplikované, což vyplývá zejména z mimořádného rozsahu žalované trestné činnosti, z účastenství většího počtu spolupachatelů a ze složité důkazní situace. Tuto mimořádnou komplikovanost kauzy lze pro názornost dokumentovat tím, že pouhý popis skutků v obžalobě zabírá 158 stran textu, trestní spis samotný má cca 14 tisíc stran. Trestní stíhání bylo zahajováno u jednotlivých obviněných postupně v letech 2001 až 2003 (ke sdělení prvních obvinění došlo 27. 2. 2001), obžaloba byla podána dne 29. 9. 2010. Prvoinstanční rozsudek byl Městským soudem v Praze vynesen dne 28. června 2011, ten však byl na základě odvolání obžalovaných zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2012 sp. zn. 6 To 58/2011 a věc byla vrácena prvoinstančnímu soudu k novému projednání. Ke dni vyhlášení amnestie nebylo trestní stíhání pravomocně skončeno.
5. Vůči všem shora jmenovaným obžalovaným přichází v úvahu aplikovat článek II amnestijního rozhodnutí, protože od zahájení trestního stíhání uplynulo ke dni vyhlášení amnestie prezidenta republiky více než osm let a žalované trestné činy jsou ohroženy trestem odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nepřevyšující deset let. Městský soud v Praze, který má o zastavení trestního stíhání rozhodnout, však vyslovil předběžný právní názor, že amnestijní rozhodnutí je v rozporu s ústavním pořádkem; proto svým usnesením ze dne 15. ledna 2013 podle ust. §224 odst. 5 tr. řádu trestní stíhání přerušil a předložil věc k rozhodnutí Ústavnímu soudu.
II.
Částečná překážka litispendence
6. Dle ustanovení §35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, pokud Ústavní soud již v téže věci jedná. Takový důvod nepřípustnosti je v nyní posuzované věci dán v té části návrhu, jímž se navrhovatel domáhá zrušení článku II Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii.
7. Ke dni zahájení řízení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 7/13, tj. ke dni 21. ledna 2013, již Ústavní soud o návrhu na zrušení napadeného článku II amnestijního rozhodnutí jedná, a to ve věci návrhu podaného dne 14. 1. 2013 skupinou třiceti senátorů Senátu Parlamentu České republiky, vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 4/13.
8. Projednání návrhu Městského soudu v Praze na zrušení článku II amnestijního rozhodnutí tedy brání procesní překážka litispendence.
9. Navrhovatel Městský soud v Praze však má právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu (evidovaném pod sp. zn. Pl. ÚS 4/13) jako vedlejší účastník (§35 odst. 2 věta druhá za středníkem zákona o Ústavním soudu).
10. Tímto rozhodnutím se nijak nepředjímá rozhodnutí, které bude přijato ve věci sp. zn. Pl. ÚS 4/13.
III.
Nesplnění podmínky aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení celého amnestijního rozhodnutí
11. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení návrhu dle článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle ustanovení §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle článku 95 odst. 2 Ústavy. Podle článku 95 odst. 2 Ústavy platí, že dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.
12. Ústavní soud se nejprve musí zabývat otázkou, zda byla naplněna podmínka stanovená v článku 95 odst. 2 Ústavy, tj. zda navrhovatelem tvrzený rozpor s ústavním pořádkem se týká zákona, jehož má být použito při řešení věci vedené u Městského soudu v Praze, neboť dospěl-li by k závěru, že by tato podmínka naplněna nebyla, nebyl by navrhovatel k jeho podání aktivně legitimován, resp. návrh byl podán "někým zjevně neoprávněným", jak normuje ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
13. Ve smyslu závěrů usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/2000 ze dne 23. 10. 2000 (všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná v internetové databázi http://nalus.usoud.cz ) je podmínka návrhového oprávnění soudu vyslovená v článku 95 odst. 2 Ústavy, aby požadavek zrušení zákona směřoval proti tomu ustanovení, "jehož má být při řešení věci použito", splněna, "jde-li o zákon, resp. jeho jednotlivé ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední ...", případně "je nezbytná jeho nevyhnutelná aplikace a nikoli jen hypotetické použití, resp. jiné širší souvislosti..." (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006).
14. V nyní posuzované věci není tato podmínka aktivní legitimace splněna ohledně alternativního petitu návrhu, požadujícího zrušení celého amnestijního rozhodnutí. V trestní věci, kterou Městský soud v Praze projednává, přichází v úvahu aplikace toliko článku II amnestijního rozhodnutí, ostatní jeho části se v dané trestní věci vůbec neuplatní. K tomu, aby obecný soud mohl zpochybnit ústavnost konkrétního právního předpisu - a věc předložit Ústavnímu soudu - je nezbytná jeho reálná aplikace a nikoli jen jeho hypotetické použití, resp. jiné širší souvislosti. Tento typ řízení před Ústavním soudem totiž spadá do oblasti tzv. konkrétní kontroly norem, v níž podnětem rozhodování Ústavního soudu o ústavnosti napadeného právního předpisu je konkrétní souzená věc, ve které má být napadené ustanovení aplikováno (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 48/05).
IV.
Závěr
15. Na základě shora uvedeného rozhodlo plénum Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků o odmítnutí návrhu. Ohledně té části návrhu, jíž byl napaden článek II amnestijního rozhodnutí, je důvodem odmítnutí překážka litispendence, jež vede k nepřípustnosti návrhu podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) z důvodu uvedeného v ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení ostatních částí amnestijního rozhodnutí je odmítán podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. února 2013
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu