ECLI:CZ:US:2013:Pl.US.8.12.1
sp. zn. Pl. ÚS 8/12
Usnesení
Plénum Ústavního soudu ve složení, Ludvík David, Jan Filip, Vlasta Formánková, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Nykodým, Vladimír Sládeček, Kateřina Šimáčková a Milada Tomková rozhodlo o návrhu Krajského soudu v Brně, se sídlem Brno, Rooseveltova16, za nějž jedná JUDr. Jaroslava Skoumalová, předsedkyně senátu, na zrušení §59 odst. 3 věty druhé zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a rekapitulace návrhu
1. Podáním (doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 3. 2012), učiněným v rámci řízení o žalobě sp. zn. 31 A 29/2011, proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Spr ÚS 452/10, kterým bylo rozhodnuto podle §16a odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §20 odst. 5 téhož zákona a §3 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, navrhl Krajský soud v Brně (dále též jen "navrhovatel"), aby Ústavní soud zrušil ustanovení §59 odst. 3 věty druhé zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (ve znění účinném do 31. 12. 2012).
2. Navrhovatel dospěl v řízení o podané žalobě k závěru, že napadené ustanovení je v rozporu s čl. 17 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod, a to konkrétně v rozporu s právem na poskytnutí neanonymizované informace, proto se domnívá, že je třeba zabývat se ústavní konformitou napadeného ustanovení, které poskytování neanonymizovaných informací ze strany Ústavního soudu zásadně vylučuje. Napadené ustanovení, které neumožňuje jakoukoliv úvahu ohledně anonymizace poskytované informace na straně orgánu správy soudu, je v rozporu s principem proporcionality.
3. K rekapitulaci předchozího řízení postačí uvést, že dne 21. 6. 2010 žadatel doručil Ústavnímu soudu žádost o poskytnutí informace o návrhu na zahájení řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 22/09 ve formě zaslání kopie návrhu. Tisková mluvčí Ústavního soudu vyřídila jeho žádost o informaci, zapsanou do správního rejstříku pod sp. zn. Spr. 452/10, tak, že mu svým dopisem z 25. 6. 2010 zaslala text návrhu na zahájení řízení, avšak s vyloučením jména a příjmení soudce, proti kterému bylo vedeno kárné řízení, z něhož vzešel návrh na zrušení zákona, a dalších osob. Tyto údaje byly v textu znečitelněny. Proti tomuto postupu žadatel podal stížnost ze dne 4. 8. 2010, jíž brojil proti tomu, že mu nebyla požadovaná informace poskytnuta v celém rozsahu. Na základě stížnosti vydal generální sekretář Ústavního soudu rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti ze dne 9. srpna 2010. Žalovaným rozhodnutím předsedy Ústavního soudu bylo následně odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno.
II.
Další okolnosti řízení
4. Napadené ustanovení §59 odst. 3 věty druhé zákona o Ústavním soudu (ve znění účinném do 31. 12. 2012) ve vymezené části znělo: "Údaje o totožnosti účastníků a vedlejších účastníků, jejich zástupců, svědků a znalců se neuveřejňují."
5. Toto ustanovení bylo s účinností od 1. 1. 2013 zákonem č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v rozhodné části změněno tak, že zní: "Údaje o totožnosti účastníků a vedlejších účastníků, jejich zástupců, svědků a znalců se neuveřejňují, stanoví-li tak zvláštní zákon nebo vyžadují-li to důležité zájmy těchto osob nebo státu anebo mravnost; rozhodnout o tom přísluší tomu, kdo řídí vydávání Sbírky rozhodnutí."
6. Vzhledem k uvedené obsahové změně Ústavní soud oslovil navrhovatele výzvou, zda i nadále setrvá na derogačním petitu, či zda nezváží jeho změnu ve prospěch návrhu, aby byla (toliko) vyslovena - co do napadeného ustanovení - jeho protiústavnost. Krajský soud v Brně setrval na původním návrhu.
7. Jak dále plyne ze spisu sp. zn. Spr. ÚS 452/10, s ohledem na změnu napadeného ustanovení provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., Ústavní soud následně zaslal žadateli o informaci požadovaný dokument v neanonymizovaném znění.
III.
Procesní posouzení návrhu
8. Podle ustanovení §67 zákona o Ústavním soudu platí, že jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví.
9. Z judikatury Ústavního soudu se však podává, že v případech, kdy pozbyl platnosti zákon (ustanovení), které obecný soud bude i nadále aplikovat, nemusí procesní důsledek zastavení řízení nastat, pakliže trvá význam ústavněprávního posouzení pro řízení před obecným soudem a navrhovatel původní návrh na zrušení ustanovení změní na návrh, jímž se bude domáhat (toliko) vyslovení jeho protiústavnosti. Za tohoto předpokladu může být návrh (ve změněné podobě) věcně projednán (srov. kupříkladu usnesení Pl. ÚS 34/10 ze dne 27. 3. 2012, usnesení Pl. ÚS 31/08 ze dne 12. 12. 2012 a usnesení sp. zn. Pl. ÚS 37/10 ze dne 18. 12. 2012).
10. Tento předpoklad, jak se podává z předchozího, v dané věci splněn není. Ačkoliv první část věty druhé §59 odst. 3 zákona o Ústavním soudu zůstala novelizací nezměněna (tedy samotný text navrhovaný ke zrušení), došlo doplněním dalších slov za dosavadní znění k takové změně textu napadeného ustanovení, která zásadním způsobem změnila jeho význam (normativní obsah). A to tím způsobem, že pravidlo chování obsažené v normě je v novelizovaném znění, dá se říci, přesně opačné. Napadené ustanovení §59 odst. 3 věty druhé zákona o Ústavním soudu ve znění účinném od 1. 1. 2013 tak obsahuje pravidlo (zásadu) neanonymizace rozhodnutí Ústavního soudu (přiměřeně dalších zveřejňovaných informací), toliko s výslovně stanovenými výjimkami. Jako celek se tak po 1. 1. 2013 jedná o jiné ustanovení.
11. Za této situace jsou podmínky procesního postupu podle ustanovení §67 zákona o Ústavním soudu splněny. Řízení o návrhu proto nezbylo než zastavit.
IV.
Obiter dictum
12. Nad rámec uvedeného je nezbytné poznamenat, že pokud Ústavní soud vystupuje jako subjekt povinný k poskytování informací ve smyslu §2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je vázán zákonem. Zákon o svobodném přístupu k informacím v ustanovení §11 odst. 4 písm. b) neukládá povinnému subjektu poskytovat informace o "rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou rozsudků." V dané věci Ústavní soud nad rámec zákonné povinnosti návrh na zahájení řízení ve věci zrušení ustanovení zákona vydal a zároveň (přiměřeně) aplikoval §59 odst. 3 věty druhé zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do 31. 12. 2012, které nedávalo žádný prostor pro interpretaci směrem k neanonymizaci osobních údajů osoby, jejíž jméno se vyskytovalo (toliko) v návrhu na zahájení řízení, která však sama ani neměla postavení účastníka řízení před Ústavním soudem. Lze pochybovat o tom, zda na zveřejnění dotčeného jména vůbec existoval jakýkoliv veřejný zájem. Jinými slovy má Ústavní soud za to, že předseda Ústavního soudu jako orgán správy soudu rozhodující o poskytnutí informací nemohl postupovat jinak, než jméno kárně stíhaného soudce nezveřejnit. Protože žadateli byla s ohledem na nové skutečnosti posléze informace poskytnuta v plném rozsahu, lze rovněž uzavřít, že řízení před Ústavním soudem by bylo za této situace bezpředmětné a mělo by již jen akademický význam.
13. Vzhledem k ustanovení čl. 88 odst. 2 Ústavy, dle něhož jsou soudci Ústavního soudu při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem o Ústavním soudu, nutno rovněž zdůraznit, že Ústavní soud meritorně neřešil otázku, nakolik citované ustanovení Ústavy ovlivňuje možnost přezkumu ústavnosti samotného zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2013
Milada Tomková v.r.
místopředsedkyně Ústavního soudu