ECLI:CZ:US:2014:1.US.1047.14.1
sp. zn. I. ÚS 1047/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti Edity Rabinovitz, zast. Mgr. Michalem Kojanem, advokátem, sídlem Kolínksá 13, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.12.2013, č.j. 64 Co 211/2011-238, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 18.12.2013, č.j. 64 Co 211/2011-238, kterým bylo rozhodnuto o její povinnosti zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 242 580,80 Kč v pariční lhůtě tří dnů. V ústavní stížnosti nejprve popsala průběh sporu, v němž se domáhá vůči vedlejšímu účastníkovi a vůči dalšímu žalovanému (Muzeum hl. m. Prahy) vydání majetkového prospěchu za užívání jejího spoluvlastnického podílu na dvou nemovitostech v kat. úz. Staré Město. Obvodní soud pro Prahu 1 její žalobě vyhověl, městský soud poté rozsudek soudu I. stupně ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi zrušil a žalobu zamítl z nedostatku pasivní věcné legitimace a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit mu na nákladech řízení částku 298 872,- Kč. Proti tomuto výroku podala stěžovatelka dne 30.1.2012 ústavní stížnost, které bylo nálezem Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 376/12 vyhověno. Následně vydal městský soud usnesení, kterým vedlejšímu účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 242 580,80 Kč; přičemž toto usnesení stěžovatelka napadá ústavní stížností s tvrzením, že v řízení bylo porušeno její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a její právo na spravedlivý proces. Podstatu stěžovatelčiných námitek proti usnesení městského soudu tvoří nesouhlas s posouzením účelnosti nákladů vynaložených na právní zastoupení advokátem.
Dříve než může Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Taková ústavní stížnost je však podle §75 odst. 1 téhož zákona nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Z obsahu návrhu a z předložených písemných podkladů je zřejmé, že stěžovatelka brojí proti usnesení, jež bylo vydáno po 1. lednu 2013, tj. za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým bylo novelizováno jak ustanovení §75 odst. 1 zákona Ústavním soudu, tak i ustanovení §237 a násl. obč. soudního řádu; dále z nich lze dovodit, že stěžovatelka nepodala proti usnesení městského soudu dovolání (o jehož přípustnosti se v ústavní stížnosti nikterak neuvažuje), ač o této možnosti byla odvolacím soudem řádně poučena (viz str. 4). Stěžovatelka tak v dané věci nevyčerpala všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva a její návrh je tak ve smyslu výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody podrobně rozvedenými např. v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.3.2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, návrhem nepřípustným.
Vzhledem k výše uvedeným důvodů byla stěžovatelčina ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2014
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj