ECLI:CZ:US:2014:1.US.1064.14.1
sp. zn. I. ÚS 1064/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., t. č. Věznice Opava, zastoupeného Mgr. Janou Eliášovou, advokátkou se sídlem Českobratrská 2, Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 17. 12. 2013 sp. zn. 1 To 798/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvosnění:
1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývá, že napadeným usnesením bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ve věci stěžovatelovy žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, doplněné o nabídku společenské záruky Občanského sdružení Život a zdraví a příslib zaměstnání poskytnutý panem Ferdinandem Jankem.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti upozorňuje, že pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody musí být splněny dvě podmínky, a to prokázání polepšení odsouzeného chováním po právní moci rozsudku, zejména jeho chováním a plněním povinností ve výkonu trestu, a dále pak možnost očekávat od odsouzeného, že v budoucnu povede řádný život, nebo poskytnutí záruky za dovršení nápravy odsouzeného přijeté soudem. Stěžovatel má za to, že své polepšení po právní moci rozsudku prokázal svým příkladným chováním ve výkonu trestu odnětí svobody. Jeho osobnostní předpoklady pro vedení řádného života pak vyplývají ze znaleckých posudků, neboť stěžovatel není závislý na alkoholu ani omamných látkách, jejich konzumace je schopen se zdržet, a klinický psycholog dospěl k závěru, že u stěžovatele došlo k naplnění dílčích resocializačních cílů, prognózu jeho dalšího života vidí jako mírně příznivou a zároveň má za to, že další výkon trestu odnětí svobody nebude mít na stěžovatele podstatný vliv. Stěžovatel dále dodává, že Krajský soud v Ostravě dovodil neexistenci splnění podmínek pro podmíněné propuštění stěžovatele zejména z jeho minulého chování a dostatečně nezohlednil předpoklady pro dobré chování stěžovatele v budoucnosti, čímž porušil jeho základní právo na spravedlivý proces.
4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
6. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal.
7. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007, N 148/46 SbNU 471). Takové pochybení obecných soudů však Ústavní soud rovněž neshledal.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu