ECLI:CZ:US:2014:1.US.1104.12.1
sp. zn. I. ÚS 1104/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Petra Navrátila, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Širmerem, advokátem se sídlem Jihlava, Královský vršek 25, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2011 sp. zn. 9 Nt 203/2011, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace průběhu řízení
1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2011 sp. zn. 9 Nt 203/2011, kterým bylo v rámci postupu podle §85b odst. 3 a 9 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), vyhověno návrhu policejního orgánu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, resp. věcí, jež byly zajištěny při nařízené prohlídce advokátní kanceláře stěžovatele dne 5. 11. 2009 - protokol o výslechu svědka (složka č. 1), dva kusy papírů s ručními poznámkami (složka č. 2), dopis (složka č. 3), smlouva o depozitu (složka č. 4), 4 ks listin označených jako směnka ze dne 20. 6. 2001 (složka č. 5), 29 ks listin formátu A4 (složka č. 6) a mobilní telefon Nokia.
2. Napadené usnesení krajského soudu bylo vydáno v návaznosti na zrušení jeho předcházejícího rozhodnutí shodného charakteru ze dne 1. 2. 2010 sp. zn. 9 Nt 201/2010 nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2010 sp. zn. II. ÚS 889/10. V něm bylo v zájmu ústavně souladného zásahu do základních práv a svobod konstatováno, že "...je významné, aby obecný soud pečlivě zvažoval u každé listiny zvlášť, zda je dotčený advokát ohledně jejího obsahu povinen zachovat mlčenlivost. Přiměřená pečlivost při seznamování se s obsahem všech listin zajištěných v kanceláři advokáta, jež mají být vydány orgánům veřejné žaloby pro účely dokazování v trestním řízení, slouží především k ochraně práv těch klientů advokáta, kteří s předmětnou trestní věcí nemají vůbec nic společného. Za těchto okolností si tato pečlivost vyžaduje určitý čas, technické možnosti a vůbec celkový přístup soudce, který o věci rozhoduje. Jakékoliv paušalizování je naprosto nepřípustné. V daném případě ke zjištění dat na zajištěných mobilních telefonech si musel policejní orgán přibrat znalce, zatímco obecnému soudu stačilo k seznámení s těmito daty a se všemi ostatními listinami, jakož i k jejich vyhodnocení a k učinění vlastních závěrů pouhých sedmnáct minut. Obecný soud nedostál své povinnosti podrobně se seznámit se všemi listinami (mobilními telefony), které byly zajištěny v kanceláři advokáta, a jež mají být vydány orgánům veřejné žaloby jako důkazy v trestním řízení. Přezkum obecného soudu proto v daném případě nebyl efektivní ochranou práv všech dotčených osob. Aby totiž byl, tak by si obecný soud musel před rozhodnutím zajistit zpřístupnění dat na zajištěných mobilních telefonech, jak teprve následně učinil policejní orgán".
II.
Obsah ústavní stížnosti a vyjádření účastníka řízení
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentoval tím, že napadeným rozhodnutím obecného soudu došlo k opětovnému zásahu do jeho ústavně garantovaných práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 13, čl. 26 odst. 1, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V první řadě namítal, že předchozí formální přístup krajského soudu (vytknutý Ústavním soudem v nálezu sp. zn. II. ÚS 889/10) zapříčinil situaci, kdy zajištěné věci byly již nezákonně využity v souvislosti s probíhajícím trestním řízením (policejní orgán i státní zástupce se s nimi seznámili, byly užity v průběhu vyšetřování a je na ně odkazováno v podané obžalobě). Obecný soud měl podle názoru stěžovatele napravit tento stav zamítnutím návrhu policejního orgánu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem těchto materiálů. Opětovným vyhověním návrhu krajský soud znovu porušil základní práva stěžovatele, neboť se náležitě neseznámil se zajištěnými listinami (a věcmi), aby mohl usuzovat, zda (ne)obsahují skutečnosti, o kterých není advokát povinen zachovávat mlčenlivost, dále zaměnil osoby Aleše Kohoutka a Jana Kohoutka (pozn.: klientů stěžovatele, z nichž druhý je spolu s ním obviněný v trestní věci), a zřejmě v tomto důsledku nepřiznal listinám získaným od klienta Jana Kohoutka náležitou zákonnou ochranu, a nevzal ani v úvahu ochranu práv ostatních klientů stěžovatele (na datovém nosiči jsou zachyceny projevy, pokyny a stanoviska i jiných klientů, než těch, o něž jde v daném trestním řízení).
4. Krajský soud v Brně se v postavení účastníka řízení před Ústavním soudem k podané ústavní stížnosti vyjádřil tak, že odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a vyslovil souhlas s rozhodnutím věci Ústavním soudem bez nařízení jednání.
III.
Právní posouzení
5. Ústavní soud konstatuje, že ze strany obecného soudu nebyla napadeným usnesením porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, ani základní práva jeho klientů na ochranu soukromí (čl. 7 odst. 1 Listiny) a tajemství osobních písemností a zpráv podávaných telefonem (čl. 13 Listiny). V případě dotčených listin byl krajským soudem dostatečně zdůvodněn závěr, proč jde v jejich případě o důkazní materiál způsobilý k zajištění a k seznámení se s jeho obsahem, neboť se na něj nevztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta (§85b odst. 9 trestního řádu). Listiny souvisejí bezprostředně s osobou Aleše Kohoutka, kdy bylo prokázáno, že tento jako klient zprostil stěžovatele povinnosti mlčenlivosti (není tak rozhodné, že některé z uvedených listin se dostaly do dispozice stěžovatele prostřednictvím trestně stíhaného Jana Kohoutka, bratra posledně jmenovaného). Předmětné listiny mají význam v dané trestní věci, a vyjma zmíněného Aleše Kohoutka se obecně netýkají jiných osob než těch, které mají v trestním řízení postavení obviněných. Pokud jde o mobilní telefon Nokia (když mobilní přístroj iPhone byl již stěžovateli vrácen), zde je třeba brát v úvahu, že policejní orgán ke zpřístupnění a zadokumentování obsahu dat v zabaveném mobilním telefonu přibral dne 12. 4. 2010 znalce z oboru elektronika. Z takto provedeného znaleckého posudku ze dne 20. 4. 2010 bylo zjištěno, že zajištěný mobilní telefon Nokia byl konspirativně využit stěžovatelem ke styku s dalšími obviněnými osobami (Janem Kohoutkem a Zdeňkem Bulawou). Jak plyne z výsledku znaleckého zkoumání, žádné jiné záznamy, jež by se dotýkaly ostatních klientů stěžovatele, tento mobilní telefon neobsahoval.
6. Jak Ústavní soud vyslovil již v nálezu sp. zn. II. ÚS 889/10, přiměřená pečlivost při seznamování se s obsahem všech listin (věcí) zajištěných v kanceláři advokáta, jež mají být vydány orgánům činným v trestním řízení pro účely dokazování, slouží především k ochraně práv těch klientů advokáta, kteří s trestní kauzou nemají vůbec nic společného. Soudce rozhodující v dané věci se s těmito listinami a prostřednictvím závěrů znaleckého posudku i s obsahem mobilního telefonu Nokia řádně seznámil, a na tomto základě učinil výrok o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory ke zjištění a využití jejich obsahu souladným se zákonem i s ústavním pořádkem. Přezkum obecného soudu byl v posuzovaném případě adekvátní ve směru ochrany práv všech dotčených osob.
7. Lze proto uzavřít, že obecný soud postupoval při vydání napadeného usnesení ze dne 8. 12. 2011 sp. zn. 9 Nt 203/2011 (po zrušení svého předcházejícího rozhodnutí ze dne 1. 2. 2010 sp. zn. 9 Nt 201/2010) ústavně konformně; nevybočil z rámce ústavně zaručených práv a svobod. Samotný nesouhlas stěžovatele s postupem soudu a s hodnocením skutkových materiálů nemůže bez dalšího založit opodstatněnost tvrzení o porušení základních práv. Ústavní soud ze všech těchto důvodů rozhodl o návrhu stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že jej jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu