ECLI:CZ:US:2014:1.US.1217.13.1
sp. zn. I. ÚS 1217/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky KOMA Consulting, s. r. o., se sídlem Praha 9, Dohalická 363, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Praha 8 - Karlín, Šaldova 34/466, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2013 č. j. 25 Cdo 2199/2012-146, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu.
2. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2013 č. j. 25 Cdo 2199/2012-146 byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2012 č. j. 29 Co 17/2012-106 a rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 4. 2011 č. j. 13 EC 349/2010-77 a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Kolíně jako soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně (stěžovatelka) se po žalované (AUTO DESIGN VAŇKÁT, s. r. o.) domáhala zaplacení částky 557 643,40 Kč s příslušenstvím - s odůvodněním, že se jedná o náhradu škody, kterou jí žalovaná způsobila neoprávněným zadržováním osobního automobilu Seat Leon. Soud první instance ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle §153a odst. 3 a §114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
3. Ústavní soud se primárně zabýval tím, zda návrh stěžovatelky splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Ústavní stížnost je však nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
4. V petitu ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušit rozsudek Nejvyššího soudu, kterým byla rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušena a věc byla vrácena první instanci k dalšímu řízení. Předmětné řízení o žalobě na plnění tedy vzhledem ke zrušujícímu výroku dovolacího soudu nadále probíhá, a stěžovatelka v něm může realizovat všechna svá práva, a to včetně podání opravného prostředku proti novému rozhodnutí a podání ústavní stížnosti proti novému konečnému rozhodnutí. Ústavní stížnost směřující proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího soudu je proto podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 148/05, IV. ÚS 90/09). Důvody pro použití §75 odst. 2 téhož právního předpisu shledány nebyly.
5. Z řečeného důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2014
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj