ECLI:CZ:US:2014:1.US.1241.14.1
sp. zn. I. ÚS 1241/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele WPB Capital, spořitelní družstvo, se sídlem Kamenná 835/13, Brno, právně zastoupeného JUDr. Martinem Janouškem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti postupu České národní banky ve spojení s rozhodnutím o předběžném opatření ze dne 15. května 2013 č. j. 2013/5637/570 v části (iv), takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 1. 4. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V něm stěžovatel uvedl, že Česká národní banka (dále jen "ČNB") zahájila dne 15. května 2013 oznámením o zahájení správního řízení z moci úřední dle §46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), správní řízení se stěžovatelem pro údajné porušení ustanovení §11 odst. 2 písm. b) a c) ve spojení s odst. 3 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících (dále jen "ZSÚD"), provedeného ustanovením §193 odst. 3 vyhlášky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, ve znění pozdějších předpisů. Téhož dne ČNB vydala rozhodnutí o předběžném opatření č. j. 2013/5637/570 podle ustanovení §61 odst. 1 správního řádu ve spojení s ustanovením §28 odst. 1 ZSÚD, jímž stěžovateli uložila, aby se počínaje dnem doručení tohoto rozhodnutí o předběžném opatření zdržel činností v tomto předběžném opatření vyjmenovaných, mezi nimiž byl mimo jiné zákaz přijímání základních členských vkladů a dalších členských vkladů, vyplacení vypořádacího podílu při snížení dalšího členského vkladu nebo vydání souhlasu s dohodou o převodu členských práv. Dne 30. května 2013 byl stěžovatelem podán rozklad proti předběžnému opatření, který byl bankovní radou ČNB zamítnut rozhodnutím o rozkladu ze dne 22. srpna 2013 č. j. 2013/3312/110.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje porušení základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem jiným zásahem ČNB jako orgánu veřejné moci. Zásah, kterým k porušení uvedených práv a svobod došlo, spočívá podle jeho přesvědčení v dlouhotrvajícím nepřetržitém vyloučení možnosti přijímání nových členů a tedy navýšení základního kapitálu stěžovatele a v opakovaném odmítnutí možnosti jednat o nabytí majetkové účasti konkrétního subjektu ve spořitelním družstvu (stěžovateli). Proti zásahu ČNB není podle názoru stěžovatele přípustný žádný opravný prostředek, neboť se nejedná jen o důsledky předběžného opatření, ale i o důsledky následného jednání účastníka vůči stěžovateli. Posledním sdělením účastníka obsahujícím odmítnutí možnosti jednat o nabytí majetkové účasti ve spořitelním družstvu je Vyjádření k podmínkám vložení dalšího členského vkladu společnosti Area Investments, a. s., do základního kapitálu WPB Capital, spořitelní družstvo, ze dne 20. února 2014, adresovaný společnosti Area Investments, a. s. Nepřipuštěním zvýšení základního kapitálu stěžovatele je dotčeno více jak 10 000 osob, které byly k datu vydání předběžného opatření členy družstva. Postupem ČNB tak dochází k porušování zejména vlastnického práva těchto osob ve smyslu §11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva podnikat ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny.
3. Předtím, než Ústavní soud přikročí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.
4. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
5. Podle ustanovení §75 odst. 1 o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
6. Pravomoc Ústavního soudu směřuje primárně vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich jiného zásahu je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním, ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 62/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení sv. 4, str. 243 a usnesení sp. zn. IV. ÚS 233/02, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 27, usn. č. 30, str. 337, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
7. Projednávaná ústavní stížnost směřuje proti postupu ČNB jako jinému zásahu orgánu veřejné moci, jímž realizuje předběžné opatření ze dne 15. května 2013. V dané věci je tedy zřejmé, že postup ČNB ve věci stěžovatele vyplývá právě z jejího rozhodnutí o předběžném opatření, proto na něj není možno bez dalšího nahlížet jako na jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Jelikož se jedná o správní rozhodnutí, byl proti němu přípustný řádný opravný prostředek, a to rozklad. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že jej stěžovatel využil a podal, bankovní rada ČNB jej však zamítla.
8. Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel proti rozhodnutí o zamítnutí rozkladu podal ústavní stížnost, jež byla vedena pod sp. zn. III. ÚS 824/14. Usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2014 byla tato ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, protože "Z vyžádaného dokladu o doručení rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práv, který stěžovatel uplatnil (rozklad) se podává, že právnímu zástupci stěžovatele Mgr. Tomáši Otrubovi bylo rozhodnutí bankovní rady ČNB doručeno do datové schránky již dne 27. 8. 2013; ústavní stížnost, podaná proti němu dne 4. 3. 2014 je tudíž zjevně opožděnou, což zakládá důvod pro její odmítnutí podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu". Pokud tedy ústavní stížnost zčásti směřuje i proti rozhodnutí ČNB o předběžném opatření ze dne 15. května 2013, je nutno na ni pohlížet jako na nepřípustnou (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva stěžovatele, jímž bylo právě rozhodnutí bankovní rady ČNB o rozkladu ze dne 22. srpna 2013.
9. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že to, proti čemu stěžovatel ústavní stížností ve skutečnosti brojí, tedy proti vyloučení možnosti přijímání nových členů, navýšení základního kapitálu a opakovanému odmítnutí možnosti jednat o nabytí majetkové účasti na stěžovateli (spořitelním družstvu), nemá povahu jiného zásahu orgánu veřejné moci. Postup ČNB je limitován jejím rozhodnutím o předběžném opatření, které dosud nebylo zrušeno, a pouze prostřednictvím tohoto rozhodnutí je možno podle Ústavního soudu proti uvedenému závěru ČNB brojit.
10. Proti předběžnému opatření a rozhodnutí o rozkladu směřovala předchozí ústavní stížnost vedená pod sp. zn. III. ÚS 824/2014. Jestliže stěžovatel nepodal ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě a tato musela být jako opožděná odmítnuta (viz výše), nelze toto opomenutí stěžovatele napravit tím, že se na postup ČNB nadále bude nahlížet jako na jiný zásah orgánu veřejné moci. Ústavní soud proto konstatuje, že i v části ústavní stížnosti, která směřuje proti jinému zásahu ČNB, se jedná o nepřípustný návrh.
11. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům musel Ústavní soud ústavní stížnost jako celek odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2014
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj