ECLI:CZ:US:2014:1.US.1346.14.1
sp. zn. I. ÚS 1346/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2014 č. j. 9 As 64/2014-26 a proti usnesení téhož soudu ze dne 6. 3. 2014 č. j. 9 As 65/2014-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 11. 4. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti v záhlaví označeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu.
K průběhu řízení před obecnými soudy lze uvést, že stěžovatel podal kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2014 č. j. 10 Na 78/2013-27 a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2014 č. j. 10 Na 79/2013-27, jimiž byly odmítnuty jeho žaloby podané proti rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. j. MPSV-UM/9747/13/9S-JČK a č. j. MPSV-UM/8524/13/9S-JČK. Stěžovatel však nezaplatil za žádnou z kasačních stížností soudní poplatek, a proto byl Nejvyšším správním soudem vyzván ke splnění této povinnosti ve lhůtě jednoho týdne od doručení výzvy (usnesením ze dne 27. 1. 2014 č. j. 9 As 64/2014-4 a usnesením ze dne 27. 1. 2014 č. j. 9 As 65/2014-3). Stěžovatel byl rovněž v obou věcech řádně poučen, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě uhrazen, soud řízení zastaví. Protože stěžovatel soudní poplatek ve lhůtě nezaplatil, Nejvyšší správní soud řízení o kasačních stížnostech zastavil (usnesením ze dne 6. 3. 2014 č. j. 9 As 64/2014-26 a usnesením ze dne 6. 3. 2014 č. j. 9 As 65/2014-26).
Návrh podaný k Ústavnímu soudu trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
Jak přitom vyplývá ze stovek řízení o návrzích, jež stěžovatel k Ústavnímu soudu v minulosti podal, tento postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o uvedené podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věci návrhu stěžovatele sp. zn. I. ÚS 257/09, IV. ÚS 424/09, II. ÚS 289/11, I. ÚS 783/12).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání.
Ústavní soud proto - z důvodu nesplnění podmínky povinného zastoupení advokátem - vadný návrh stěžovatele mimo ústní jednání podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2014
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj