ECLI:CZ:US:2014:1.US.1398.12.2
sp. zn. I. ÚS 1398/12
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Ivany Janů - ze dne 1. července 2014 sp. zn. I. ÚS 1398/12 ve věci ústavních stížností Diany Novákové, zastoupené JUDr. Ludvíkem Hynkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Václavské nám. 37, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2012 č. j. 12 Co 67/2012-114, usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 16. 12. 2011 č. j. 9 Nc 3740/2008-83 a exekučnímu příkazu soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 4. 11. 2011 č. j. 067 EX 101323/08-50, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 7. 9. 2012 č. j. 9 Nc 3740/2008-222 a příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101323/08-88, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 14. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3732/2008-295 a příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101331/08-109, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 15. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3747/2008-283 a příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101316/08-125 a proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3743/2008-210 a příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101320/08-91, za účasti Okresního soudu Plzeň-jih, Krajského soudu v Plzni a soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, jako účastníků řízení.
I. Usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 7. 9. 2012 č. j. 9 Nc 3740/2008-222, příkazem k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101323/08-88, usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 14. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3732/2008-295, příkazem k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101331/08-109, usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 15. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3747/2008-283, příkazem k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101316/08-125, usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3743/2008-210 a příkazem k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101320/08-91 byla porušena základní práva stěžovatelky podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 7. 9. 2012 č. j. 9 Nc 3740/2008-222, příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101323/08-88, usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 14. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3732/2008-295, příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101331/08-109, usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 15. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3747/2008-283, příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101316/08-125, usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3743/2008-210 a příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101320/08-91 se proto ruší.
III. Ústavní stížnost směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2012 č. j. 12 Co 67/2012-114, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 16. 12. 2011 č. j. 9 Nc 3740/2008-83 a proti exekučnímu příkazu soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 4. 11. 2011 č. j. 067 EX 101323/08-50 se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Včas podanými ústavními stížnostmi, vedenými u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 1398/12, sp. zn. III. ÚS 4301/12, sp. zn. III. ÚS 1101/13, sp. zn. II. ÚS 1102/13 a sp. zn. III. ÚS 1103/13, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů a soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., s odůvodněním, že jimi byl porušen čl. 89 odst. 2 Ústavy a došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Předmětná exekuční řízení se týkala vymožení pohledávek oprávněného Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost, za jízdy stěžovatelky v městské hromadné dopravě bez platné jízdenky.
2. Usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2014 došlo ke spojení všech shora označených věcí stěžovatelky k projednání a rozhodnutí ve společném řízení. Věci jsou od tohoto data vedeny pod sp. zn. I. ÚS 1398/12.
II. Rekapitulace průběhu řízení a obsah ústavní stížnosti
3. Oprávněný Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, podal v červenci roku 2008 proti stěžovatelce jako povinné celkem šest návrhů na nařízení exekuce, a to na základě pravomocných a vykonatelných rozhodnutí (platebních rozkazů) vydaných Okresním soudem Plzeň-jih v roce 1999 pod sp. zn. Ro 233/99, sp. zn. Ro 234/99, sp. zn. Ro 286/99, sp. zn. Ro 287/99, sp. zn. Ro 284/99 a sp. zn. Ro 552/99. Stěžovatelka všechny své pohledávky uplatněné z titulu dlužného jízdného a uložené pokuty uhradila již v roce 2004. Dne 30. 9. 2008, tedy ještě před doručením usnesení o nařízení exekuce (pravomocných až v druhé polovině roku 2009), dobrovolně zaplatila i částku za náklady nalézacího řízení v celkové výši 15 912 Kč. Soudem nařízené exekuce tedy byly částečně zastaveny a dále vedeny již pouze pro náklady soudního exekutora a náklady oprávněného. Je nutno podotknout, že v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka petitorně napadá jen rozhodnutí vydaná v rámci čtyř proti ní vedených exekucí (tj. ve věcech sp. zn. 9 Nc 3732/2008, sp. zn. 9 Nc 3740/2008, sp. zn. 9 Nc 3743/2008, sp. zn. 9 Nc 3747/2008, a nikoli rozhodnutí v exekučních řízeních sp. zn. 9 Nc 3736/2008 a sp. zn. 9 Nc 3742/2008).
4. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2012 č. j. 12 Co 67/2012-114 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň-jih jako soudu prvního stupně ze dne 16. 12. 2011 č. j. 9 Nc 3740/2008-83, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky (povinné) na odklad exekuce (výrok I) i na zastavení exekuce (výrok II) vedené podle exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 4. 11. 2011 č. j. 067 EX 101323/08-50.
5. Usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 7. 9. 2012 č. j. 9 Nc 3740/2008-222 bylo rozhodnuto o změně příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101323/08-88, a to tak, že náklady exekuce byly stanoveny součtem odměny exekutora ve výši 3 000 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 3 500 Kč, náhrady za doručování písemností ve výši 400 Kč a DPH ve výši 1 380 Kč a náklady oprávněného byly určeny ve výši 3 420 Kč. Celkem pak (při započtení stěžovatelkou již provedeného plnění) soud v rámci rozhodování o nákladech exekučního řízení uložil stěžovatelce povinnost zaplatit částku 10 538,50 Kč.
6. Usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 14. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3732/2008-295 bylo rozhodnuto o změně příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101331/08-109, a to tak, že náklady exekuce byly stanoveny součtem odměny exekutora ve výši 3 000 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 3 500 Kč, náhrady za doručování písemností ve výši 450 Kč a DPH ve výši 1 460 Kč, a náklady oprávněného byly určeny ve výši 3 449 Kč. Celkem tedy v rámci rozhodování o nákladech exekučního řízení soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit částku 11 859 Kč.
7. Usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 15. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3747/2008-283 bylo rozhodnuto o změně příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101316/08-125, a to tak, že náklady exekuce byly stanoveny součtem odměny exekutora ve výši 3 000 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 3 500 Kč, náhrady za doručování písemností ve výši 450 Kč a DPH ve výši 1 460 Kč, a náklady oprávněného byly určeny ve výši 3 449 Kč. Celkem pak (při započtení stěžovatelkou již provedeného plnění) soud v rámci rozhodování o nákladech exekučního řízení uložil stěžovatelce povinnost zaplatit částku 11 659 Kč.
8. Usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3743/2008-210 bylo rozhodnuto o změně příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5, ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101320/08-91, a to tak, že náklady exekuce byly stanoveny součtem odměny exekutora ve výši 3 000 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 3 500 Kč, náhrady za doručování písemností ve výši 450 Kč a DPH ve výši 1 460 Kč, a náklady oprávněného byly určeny ve výši 3 449 Kč. Celkem tedy v rámci rozhodování o nákladech exekučního řízení soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit částku 11 859 Kč.
9. Stěžovatelka v ústavních stížnostech především namítala, že při přiznání náhrady nákladů exekučního řízení oprávněnému, který byl v exekučních věcech převážně neúspěšný, a soudnímu exekutorovi, jenž v rámci předmětných exekucí na jistině a nákladech nalézacího řízení nevymohl nic, by byla stěžovatelka nucena z bagatelního dluhu uhradit oprávněnému a soudnímu exekutorovi na nákladech zcela nepřiměřenou částku, což není ústavně (ani judikatorně) aprobovatelné. Zdůraznila rovněž pochybení soudního exekutora spočívající v tom, že nedošlo ke spojení proti ní vedených exekučních řízení, přestože tento postup stěžovatelka sama navrhla a ačkoli pro něj byly splněny podmínky.
10. Ústavní soud si vyžádal spisové materiály, aby mohl provést náležitý přezkum ústavními stížnostmi dotčených rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-jih, Krajského soudu v Plzni a soudního exekutora Exekutorského úřadu pro Prahu 5 JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D.
III. Vyjádření ostatních účastníků řízení
11. K výzvě Ústavního soudu se k podaným ústavním stížnostem vyjádřil soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., který navrhl jejich odmítnutí. Vyslovil názor, že nárok na odměnu mu náleží, neboť k dobrovolnému splnění majetkové povinnosti došlo ze strany stěžovatelky pouze částečně.
12. Oprávněný Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, se k výzvě Ústavního soudu vyjádřil tak, že se podle §28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vzdal postavení vedlejšího účastníka řízení před Ústavním soudem. Okresní soud Plzeň-jih a Krajský soud v Plzni se vyjádřily pouze k ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu od počátku pod sp. zn. I. ÚS 1398/12, tedy ve věci ústavní stížnosti směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2012 č. j. 12 Co 67/2012-114 a usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 16. 12. 2011 č. j. 9 Nc 3740/2008-83, kterými byly zamítnuty návrhy povinné na odklad a zastavení exekuce. Krajský soud odkázal v plném rozsahu na své rozhodnutí. Oba obecné soudy dále vyslovily souhlas s upuštěním od ústního jednání při vyřizování ústavní stížnosti stěžovatelky.
IV. Právní posouzení
13. Ústavní soud konstatuje, že v řádné lhůtě podané ústavní stížnosti splňují všechny zákonem stanovené formální náležitosti, a tedy nic nebrání jejich meritornímu projednání a rozhodnutí [viz §30, 34, 72 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
14. Při posuzování problematiky nákladů řízení (v tomto případě nákladů exekučního řízení) postupuje Ústavní soud ve své rozhodovací praxi nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného rozhodnutí o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Rozhodování o nákladech řízení je však integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu.
15. Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadených rozhodnutí a příslušného spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že čtyři ústavní stížnosti stěžovatelky jsou důvodné. V souvislosti s rozhodováním okresního soudu o námitkách proti příkazům k úhradě nákladů exekuce Ústavní soud zjistil pochybení překračující meze ústavnosti.
16. Jestliže obecný soud při rozhodování o námitkách proti příkazům k úhradě nákladů exekuce vydaným soudním exekutorem nezvážil konkrétní okolnosti daného případu, mimo jiné i to, že náklady exekutorem vyčíslené několikanásobně převyšují vymáhanou částku [v návrzích na nařízení exekuce uplatněno 280 Kč z titulu každé pohledávky oprávněného (dlužné jízdné a uložená sankce) a 1 150 Kč za každé nalézací řízení; náklady exekuce byly v jednotlivých věcech stanoveny ve výši překračující částku 8 000 Kč a náklady oprávněného vždy přes 3 000 Kč], a nezohlednil skutečnost, že soudní exekutor mohl exekuce z důvodu procesní ekonomie spojit, pak takovým postupem porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny [k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1898/11 (N 153/70 SbNU 417)].
17. Ústavní soud v judikatuře akcentuje princip proporcionality, z něhož vyplývá nutnost minimalizace zásahu do základních práv účastníků řízení, kterým nesmí být vedením řízení způsobena větší než zcela nezbytná újma [viz např. nálezy ze dne 21. 1. 2010 sp. zn. I. ÚS 2930/09 (N 13/56 SbNU 125), ze dne 7. 6. 2011 sp. zn. II. ÚS 2780/10 (N 108/61 SbNU 609)]. Ústavní soud na jedné straně uvádí, že nikterak neobhajuje nebo svým rozhodnutím neposkytuje návod k tomu, aby se lidé vyhýbali plnění svých povinností (ať již smluvních nebo zákonných), poněvadž jejich plnění je jednou z podmínek fungování právního státu, ani v obecném směru nezpochybňuje právo na náhradu nákladů exekuce, neboť je to povinný, kdo vyvolal protiprávní stav, jenž si vynutil vznik dalších nákladů, jdoucích proto k jeho tíži. Na druhé straně konstatuje, že musí existovat proporcionální vztah mezi výší vymáhané pohledávky a výší nákladů řízení (i exekučních), jež musí povinný nést. Neúčelně vynaložené náklady by se neměly stát faktickou sankcí vůči povinnému, která je navíc nepřiměřeně přísná nebo dokonce likvidační, a neměly by ani představovat nepřiměřený zdroj zisku pro stranu oprávněnou nebo exekutora. Proto by měly soudy i exekutoři postupovat tak, aby tento zásah do vlastnického práva povinného minimalizovali. Ústavní soud na tomto místě také opakovaně připomíná postavení soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti; ten je jako veřejný činitel při výkonu svěřené státní moci povinen respektovat základní práva osob, ve vztahu k nimž přenesenou státní moc vykonává [srov. např. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 ze dne 12. 9. 2006 (ST 23/42 SbNU 545) či nálezy sp. zn. II. ÚS 1331/07 ze dne 27. 11. 2007 (N 207/47 SbNU 255), sp. zn. II. ÚS 543/11 ze dne 11. 5. 2011 (N 89/61 SbNU 377) a další]. Proto i on musí volit především taková řešení, která by minimalizovala zásah do základních práv účastníků řízení, a vedením řízení jim nepůsobit větší než nezbytnou újmu. Pro soudního exekutora nebyl problém, aby exekuce, které spolu časově, věcně i osobně souvisely, spojil z důvodu procesní ekonomie. Přestože soudnímu exekutorovi v rozhodné době žádný právní předpis takový postup nepřikazoval, uvedené řešení bylo žádoucí z důvodu hospodárnosti řízení a minimalizace zásahů do základního práva na vlastnictví na straně povinné. Soudní exekutor tedy zamítnutím návrhu na sloučení exekučních řízení (viz usnesení ze dne 17. 11. 2010 č. j. 067 EX 101316/08-40) porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
18. Z ustálené rozhodovací činnosti Ústavního soudu se ve vztahu k posuzované věci podávají rovněž zásadní závěry k otázce odměňování soudních exekutorů [viz nálezy ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.), ze dne 30. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 998/09 (N 152/53 SbNU 849), ze dne 18. 3. 2010 sp. zn. III. ÚS 3168/08 (N 58/56 SbNU 623) a celá řada dalších]. Při určování odměny exekutora je nutno zohlednit stupeň "dobrovolnosti" při splnění vymáhané povinnosti, tj. bylo-li plněno ještě před vynuceným prováděním exekuce (byť třeba až po zahájení exekučního řízení). Stěžovatelka v daném případě uhradila celou jistinu dobrovolně, přičemž zbývající část uložené majetkové povinnosti (náhrada nákladů nalézacího řízení) splnila ještě dříve, než jí a soudnímu exekutorovi byla soudem doručena usnesení o nařízení exekuce. Vzhledem k tomu, že soudní exekutor již nemohl vymoci nic, je základem pro určení jeho odměny částka nulová [viz §5 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, v rozhodném znění, a nález Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 1540/08 (N 171/54 SbNU 175)]; exekutor proto nárok na odměnu v těchto exekučních věcech nemá. Výše náhrady hotových výdajů v takovém případě rovněž nemůže být vyčíslena ani paušální částkou 3 500 Kč, ale pouze na základě prokazatelných výdajů exekutorovi skutečně vzniklých [viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2010 sp. zn. I. ÚS 2930/09 (N 13/56 SbNU 125)]. Okresní soud v napadených rozhodnutích zcela ignoroval výše citovanou judikaturu Ústavního soudu. V důsledku uvedené skutečnosti tedy jeho rozhodnutí trpí stejnou vadou jako dotčené příkazy soudního exekutora, tj. nepřiměřeným způsobem zasahují do stěžovatelčina práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
19. Pokud exekutor a okresní soud nevzali při stanovení nákladů exekuce (zejména odměny exekutora) v úvahu skutečnost, že stěžovatelka ještě před počátkem vynuceného provádění exekuce vymáhanou částku v plné výši bez přímé účasti exekutora dobrovolně oprávněnému uhradila, znamená to, že porušili nejen ústavně zaručená základní práva stěžovatelky na spravedlivý proces a na ochranu majetku podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny, ale v důsledku toho i čl. 89 odst. 2 Ústavy, neboť nevzali v úvahu závaznou judikaturu Ústavního soudu týkající se aplikace vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
V. Závěry
20. Ze všech výše řečených důvodů Ústavní soud stěžovatelčiným ústavním stížnostem, brojícím proti příkazům k úhradě nákladů exekuce a rozhodnutím soudu o námitkách vůči nim, vyhověl a při konstatovaném porušení základních práv stěžovatelky garantovaných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny napadená rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-jih a soudního exekutora Exekutorského úřadu pro Prahu 5 JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., zrušil [§82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu; viz výroky I a II nálezu].
21. V rámci nového rozhodování o nákladech exekuce a nákladech oprávněného bude nutno vzít v úvahu nejen postuláty shora uvedené, ale též otázku účelnosti vynaložených nákladů oprávněného v předmětných exekučních řízeních v intencích §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je třeba náležitě zvážit, jakou částku oprávněnému k náhradě nákladů přiznat za situace, kdy jeho právní zástupce podal k Okresnímu soudu Plzeň-jih dne 17. 7. 2008 několik samostatných návrhů (celkem 6) na nařízení exekuce, které měly prakticky totožný obsah a směřovaly proti téže povinné k vymožení plnění shodného charakteru i výše.
22. Pokud jde o ústavní stížnost směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2012 č. j. 12 Co 67/2012-114 a usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 16. 12. 2011 č. j. 9 Nc 3740/2008-83, kterými byly zamítnuty návrhy povinné na odklad a zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 6. 8. 2008 č. j. 9 Nc 3740/2008-3, a proti exekučnímu příkazu soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., ze dne 4. 11. 2011 č. j. 067 EX 101323/08-50, tato byla ve výroku III nálezu podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Ústavní soud konstatuje, že kasace označených rozhodnutí by již nebyla účelná, protože usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 19. 7. 2012 č. j. 9 Nc 3740/2008-145 byl odklad této nařízené exekuce povolen s tím, že soudní exekutor neměl za vzniklého procesního stavu vydat exekuční příkaz, nýbrž příkaz k úhradě nákladů exekuce (nyní Ústavním soudem rušený).
23. Ústavní soud rozhodl o ústavních stížnostech bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že by od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu).