ECLI:CZ:US:2014:1.US.143.11.3
sp. zn. I. ÚS 143/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Stanislava Balíka a Ivany Janů o ústavní stížnosti Jiřího Krejčíka, zast. JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, sídlem Lazarská 6/11, Praha 2, a o ústavní stížnosti prof. Jiřího Krejčíka, zast. JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem, sídlem Valentinská 92/3, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.11.2010, č.j. 28 Cdo 3612/2010-355, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.12.2009, č.j. 23 Co 425/2009-210, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23.9.2009, č.j. 13 C 85/2001-263, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, takto:
Po zemřelém stěžovateli prof. Jiřím Krejčíkovi, bude v řízení o ústavních stížnostech pod sp.zn. I.ÚS 143/11 pokračováno s dědičkami Vlastou Krejčíkovou, Annou Štěpkovou a Jiřinou Vaculíkovou.
Odůvodnění:
Pod sp.zn. I. ÚS 143/11 vede Ústavní soud řízení o spojených ústavních stížnostech, kterými Jiří Krejčík a prof. Jiří Krejčík napadli samostatně v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů; Ústavní soud obě řízení usnesením ze dne 28.6.2011 spojil.
V další fázi řízení sdělil právní zástupce druhého stěžovatele, že stěžovatel dne 8.8.2013 zemřel. Dotazem u soudního komisaře Ústavní soud zjistil, že jako dědicové druhého stěžovatele, a to dědicové ze zákona, kteří dědictví neodmítli, se jeví jeho pozůstalá manželka Vlasta Krejčíková, pozůstalý syn Jiří Krejčík (tj. první stěžovatel), pozůstalá dcera Anna Štěpková a pozůstalá dcera Jiřina Vaculíková.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nemá ustanovení, které by výslovně upravovalo řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel. Podle §63 zákona o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Podle §107 odst. 1 obč. soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel, a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§19 obč. soudního řádu), posuzoval Ústavní soud otázku, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které se jedná, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.
Ústavní soud se zabýval povahou práva, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy, a dospěl k závěru, že v projednávaném případě nejde o právo, jež by bylo podle hmotného práva vázáno toliko na osobu stěžovatele, tj. které by ze zákona či jeho vlastní podstaty nepřecházelo na právní nástupce. V předmětném řízení vystupoval stěžovatel v pozici jednoho ze žalovaných, vůči nimž byl uplatněn nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání souboru místností. Z povahy toho nároku plyne, že nejde o povinnost, která by nepřecházela na právního nástupce, a tudíž by bylo nutno řízení zastavit, přičemž současně nejde ani o situaci, kdy by stěžovatel neměl žádných právních nástupců.
Za dané situace proto Ústavní soud podle §107 odst. 1 obč. soudního řádu, ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu rozhodl, že v řízení o ústavní stížnosti bude pokračováno s právními nástupci druhého stěžovatele. Protože mezi tyto právní nástupce patří sám první stěžovatel, nebylo třeba ho ve výroku výslovně uvádět.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2014
Kateřina Šimáčková, v.r.
předsedkyně senátu