ECLI:CZ:US:2014:1.US.1485.13.2
sp. zn. I. ÚS 1485/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida a Ivany Janů o ústavní stížnosti Zdeňka Pompa, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem, sídlem v Opavě, Hauerova 3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013 č. j. 32 Cdo 42/2013-114, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2012 č. j. 4 Cmo 139/2012-84, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 1. 11. 2012 č. j. 4 Cmo 139/2012-99, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2011 č. j. 26 Cm 11/2011-47, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností doručenou dne 9. 5. 2013 se Zdeněk Pomp (dále jen "žalovaný" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o zaplacení částky 301 788 Kč s příslušenstvím z titulu neoprávněného odběru elektrické energie.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 1. 12. 2011 Krajský soud v Ostravě (dále jen "nalézací soud") žalovanému uložil povinnost zaplatit ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně (dále jen "žalobkyně") ve stanovené lhůtě částku 301 788 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
Dne 6. 9. 2012 Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") k, odvolání žalovaného rozsudek nalézacího soudu ze dne 1. 12. 2011 potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Opravným usnesením ze dne 1. 11. 2012 odvolací soud opravil v rozsudku ze dne 6. 9. 2012 v záhlaví nesprávně uvedené IČ žalobce (výrok I) a zamítl návrh na opravu číselného označení výroku o nákladech řízení (výrok II).
Dne 26. 2. 2013 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 9. 2012, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 11. 2012, odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II).
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho základní práva dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), s tím, že bližší odůvodnění ústavní stížnosti provede prostřednictvím svého právního zástupce ve lhůtě 14 dnů. K dnešnímu dni tak ovšem neučinil.
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §§29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Skutková zjištění jsou v odůvodnění napadených rozhodnutí podrobně popsána a o ně se opírající právní závěry nalézacího soudu, odvolacího soudu i soudu dovolacího rovněž. Na věc (určení vzniklé škody) byla aplikována vyhláška č. 51/2006 Sb., a to způsobem, který stěžovatel konkrétní argumentací nezpochybnil. Odůvodnění napadených rozhodnutí jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelná; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlnosti. Maje stěžovatelem naříkaná rozhodnutí včetně řízení jejich vydání předcházejících za ústavně souladná, může Ústavní soud na jejich dostatečná a ústavně akceptovatelná odůvodnění plně odkázat.
Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2014
Kateřina Šimáčková, v.r.
předsedkyně senátu