ECLI:CZ:US:2014:1.US.1557.14.1
sp. zn. I. ÚS 1557/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Vítovského, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2012, č.j. 64 Co 154/2012-42, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 1. 2011, č.j. 14 C 57/2011-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 2. 5. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 90 Ústavy ČR, jež soudům ukládá, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto případě Ústavní soud dospěl k závěru, že tyto formální náležitosti podaný návrh nesplňuje.
3. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, platilo, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně a Ústavní soud, který je dle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán zákonem o Ústavním soudu, ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
4. Podle ustanovení §34 odst. 1 věta prvá zákona o Ústavním soudu dále platí, že návrh na zahájení řízení se podává u Ústavního soudu.
5. Z předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 14 C 57/2011, bylo zjištěno, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2012, č.j. 64 Co 154/2012-42, bylo právnímu zástupci stěžovatele, Mgr. Janu Panošovi, doručeno do datové schránky dne 14. 6. 2012. Dnem následujícím pak počala stěžovateli běžet šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti, jež marně uplynula dne 13. 8. 2012. Na skutečnosti, že ústavní stížnost byla podána opožděně, nic nemění ani skutečnost, že dne 13. 8. 2012, tj. v poslední den lhůty k podání ústavní stížnosti, byla tato právním zástupcem stěžovatele doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 6, neboť jak již bylo uvedeno výše, byl stěžovatel s ohledem na ustanovení §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu povinen podat svůj návrh přímo u Ústavního soudu. Doručení návrhu jinému orgánu veřejné moci (v nyní posuzovaném případě soudu prvního stupně) nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem, nadto za situace, kdy tyto orgány nemají zákonem stanovenou povinnost takový návrh Ústavnímu soudu postoupit (srov. POSPÍŠIL, I. In: WAGNEROVÁ, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 636).
6. S ohledem na právě uvedené, jakož i na skutečnost, že nyní posuzovaný návrh byl Ústavnímu soudu doručen prostřednictvím soudu prvního stupně až dne 2. 5. 2014, tedy zjevně až po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty, Ústavnímu soudu nezbylo než uzavřít, že ústavní stížnost představuje opožděný návrh ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
7. Vzhledem k opožděnosti podaného návrhu pak Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady jeho návrhu spočívající v nedostatku právního zastoupení (srov. §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť ani v případě, že by tato vada byla stěžovatelem odstraněna, by tato skutečnost nemohla nic změnit na tom, že návrh byl podán Ústavnímu soudu opožděně a Ústavní soud jej tak nemůže věcně projednat.
8. Pro výše uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro její opožděnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2014
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu