ECLI:CZ:US:2014:1.US.1578.14.1
sp. zn. I. ÚS 1578/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky Vladimíry Hajné, zastoupené JUDr. Zdenkou Jurákovou, advokátkou se sídlem K. Čapka 16, 415 01 Teplice, proti rozhodnutí Policie ČR v Lounech ORLN - 653/OOK - 2004 ze dne 2. 2. 2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 6. 5. 2014 bylo Ústavnímu doručeno stěžovatelčino podání, ve kterém stěžovatelka uvádí, že podává ústavní stížnost proti napadenému usnesení o odložení věci v řízení o tzv. úmrtí jejího syna Lukáše Kalčíka. Stěžovatelka rekapituluje rozhodnutí, jimiž se již k jejím návrhům Ústavní soud zabýval (v usnesení ze dne 19. 10. 2010 sp. zn. II. ÚS 2860/10 a v usnesení ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. III. ÚS 1787/12) a vyjadřuje svůj názor, že odmítavý postoj státních orgánů činných v trestním řízení souvisí s tragickou událostí, která se odehrála v jejím životě, a to když tragicky zahynul při dopravní nehodě její syn Lukáš Kalčík. Vyšetření nehody vedla Policie ČR v Lounech pod č. j. ORLN - 653/00K - 2004 odložení spisu bylo 2. 2. 2005. Odvolání na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem bylo zamítnuto.
Stěžovatelka má za to, že porušení hmotných a procesních předpisů ve všech shora uvedených případech, zejména při případu tzv. úmrtí jejího syna Lukáše Kalčíka, nepodléhá promlčecím lhůtám, neboť dle jejího názoru její syn žije pod změněnou identitou, proto svou ústavní stížnost podává po právu.
Stěžovatelka svou ústavní stížnost opírá o to, že je přesvědčena, že její syn žije a státní orgány tvrzením o dopravní nehodě vytvořily možnost využít jejího syna k jiným státním zájmům za nezbytného utajení jeho identity.
Dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost je třeba podat ve lhůtě dvou měsíců (dříve 60 dnů) od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka podala ústavní stížnost v květnu 2014 proti rozhodnutí vydanému v únoru 2004, tedy po více než deseti letech. Je tedy zjevné, že podaná ústavní stížnost je opožděná.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení pro opožděnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka