ECLI:CZ:US:2014:1.US.1668.14.1
sp. zn. I. ÚS 1668/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Josefa Skupy 1639/21, 708 00 Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2014 č. j. 160 C 255/2009-218, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Okresního soudu v Ostravě.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zjistil Ústavní soud následující skutečnosti.
3. Napadeným rozhodnutím byla z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného zamítnuta proti němu směrující žaloba stěžovatelky na zaplacení částky 3000 Kč. Předmětnou částku složila stěžovatelka k rukám žalovaného realitního makléře jako rezervační zálohu při uzavření rezervační smlouvy na nemovitost s realitní společností REKIN s.r.o. Od smlouvy následně odstoupila poté, co údajně zjistila, že jí banka neposkytne hypoteční úvěr. Záloha byla v souladu se smlouvou započtena na smluvní pokutu. Nalézací soud vzal za prokázané, že závazkový vztah vznikl mezi stěžovatelkou a realitní společností, přičemž žalovaný vystupoval jako její zaměstnanec, a není tudíž pasivně legitimován. Žalobu již z tohoto důvodu zamítl.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že "nesouhlasí s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě", a dále zpochybňuje soudem učiněná skutková zjištění. Má za to, že nesprávným zjištěním skutkového stavu nalézací soud porušil její práva garantovaná čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
5. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry nalézacího soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivosti. Maje stěžovatelkou naříkané rozhodnutí za ústavně souladné, může Ústavní soud na jeho ústavně akceptovatelné odůvodnění plně odkázat.
7. Kromě již uvedených důvodů je zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti dána též bagatelností žalované částky. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2497/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz); případný zásah uplatňuje pouze v případech extrémního vybočení obecného soudu ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2612/07 ze dne 5. 6. 2008 a další rozhodnutí v něm citovaná, dostupné na http://nalus.usoud.cz), který v projednávaném případě neshledal.
8. S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2014
Ivana Janů v. r.
předsedkyně senátu