ECLI:CZ:US:2014:1.US.1791.13.1
sp. zn. I. ÚS 1791/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní společnosti XIO.CZ, a.s., se sídlem Praha 3, Soběslavská 48, zastoupené Mgr. Jiřím Prokopem, advokátem se sídlem Praha 3, Jeseniova 837/10, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013, č.j. 35 Cm 58/2006-514, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012, č.j. 7 Cmo 20/2012-415, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i jí napadených rozhodnutí, Ústavní soud zjistil, že proti stěžovatelce je u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 58/2006 vedeno řízení o určení neplatnosti mimořádné valné hromady stěžovatelky, jež se uskutečnila dne 16. 1. 2006.
3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012, č.j. 7 Cmo 20/2012-415, pak bylo v odvoláním napadených výrocích I. a IV. potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jimiž soud prvního stupně vyslovil neplatnost usnesení mimořádné valné hromady o volbě nových členů představenstva, o volbě nových členů dozorčí rady a o schválení účetní závěrky stěžovatelky za roky 2003 a 2004 a o rozhodnutí o rozdělení zisku stěžovatelky za roky 2003 a 2004 (výrok I.) a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Odvolací soud dále uložil stěžovatelce povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 18.720,- Kč.
4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013, č.j. 35 Cm 58/2006-514, byla stěžovatelka (resp. její právní zástupce) soudem prvního stupně vyzvána, aby opravila vady plné moci, udělené jejímu právnímu zástupci ke stěžovatelčinu zastupování v dovolacím řízení, když tato byla podepsána členy dozorčí rady stěžovatelky, jež však nejsou osobami oprávněnými jménem stěžovatelky jednat, neboť dozorčí rada není statutárním orgánem. Soud prvního stupně dále uvedl, že v současnosti jsou jménem stěžovatelky oprávněny jednat dvě členky představenstva (Michaela Muchová a Mgr. Jaroslava Kudlíková), když předsedkyni představenstva (Mgr. Danuši Korczynské) funkce člena představenstva zanikla.
5. Výše popsané usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012, č.j. 7 Cmo 20/2012-415, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013, č.j. 35 Cm 58/2006-514, stěžovatelka napadla ústavní stížností. Ústavní soud však po jejich prostudování dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti nim není přípustná z níže uvedených důvodů.
6. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka v projednávané věci využila možnosti podat proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012, č.j. 7 Cmo 20/2012-415, současně nenárokové dovolání, jehož přípustnost může Nejvyšší soud při splnění podmínek daných občanským soudním řádem dovodit (podle přechodných ustanovení k zákonu č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před 1. 1. 2013 projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona). Jak však bylo Ústavním soudem zjištěno, dovolací řízení do dnešního dne nebylo pravomocně skončeno. Ústavní stížnost je proto nutno hodnotit jako předčasnou, a tudíž nepřípustnou.
7. Jde-li o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013, č.j. 35 Cm 58/2006-514, považuje Ústavní soud za nutné zdůraznit, že toto rozhodnutí není rozhodnutím ve věci, ale toliko rozhodnutím procesním. Tento typ rozhodnutí je však s ohledem na již výše zmíněnou zásadu subsidiarity ústavní stížností napadnutelný jen tehdy, je-li jím nejen nepřípustně, nýbrž napříště již nezhojitelně zasaženo do základních práv a svobod stěžovatele.
8. Jak již bylo uvedeno výše, byla stěžovatelka napadeným usnesením městského soudu vyzvána k odstranění vad plné moci udělené advokátu k jejímu zastupování v dovolacím řízení. Toto rozhodnutí, byť proti němu nelze podat opravný prostředek, však samo o sobě není způsobilé se negativně projevit v právní sféře stěžovatelky; nepříznivý následek by pro stěžovatelku mohl nastat až v důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně či soudu dovolacího o zastavení dovolacího řízení ve smyslu §241b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "občanský soudní řád"), ve spojení s §104 odst. 2 občanského soudního řádu, nebo v důsledku rozhodnutí dovolacího soudu o odmítnutí dovolání dle §243b odst. 5 občanského soudního řádu ve spojení s §218 písm. b) občanského soudního řádu. Z ústavní stížnosti však nevyplývá, že by k vydání takového rozhodnutí došlo, stěžovatelka takovou skutečnost netvrdí a ani Ústavní soud dotazem u soudu prvního stupně takovou skutečnost nezjistil. Z právě uvedeného je patrno, že napadené usnesení není v dané fázi řízení způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky a ústavní stížnost proti němu je proto v této fázi řízení nepřípustná (srov. usnesení ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2471/09, usnesení ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 4891/12, nebo usnesení ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 2884/13, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
9. Z výše vyložených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2014
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu