ECLI:CZ:US:2014:1.US.1898.14.1
sp. zn. I. ÚS 1898/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ing. arch. Marko Solmoši, bez právního zastoupení, proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2014, č. j. 8 As 42/2014-11, ze dne 12. 3. 2014, č. j. 6 As 26/2014-74, ze dne 26. 3. 2014, č. j. 9 As 95/2014-67, ze dne 27. 3. 2014, č. j. 10 As 46/2014-32, ze dne 27. 3. 2014, č. j. 10 As 45/2014-36, ze dne 20. 3. 2014, č. j. 10 As 37/2014-33, ze dne 20. 3. 2014, č. j. 10 As 36/2014-32, ze dne 8. 4. 2014, č. j. Na 94/2014-6, ze dne 21. 3. 2014, č. j. 4 As 34/2014-32, ze dne 10. 4. 2014, č. j. 9 As 97/2014-69, ze dne 9. 4. 2014, č. j. 10 As 47/2014-32, ze dne 14. 5. 2014, č. j. 6 As 27/2014-215, ze dne 13. 5. 2014, č. j. 8 As 42/2014-182, ze dne 15. 5. 2014, č. j. 9 As 109/2014-147, ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 As 51/2014-202, ze dne 28. 5. 2014, č. j. 10 As 102/2014-56, ze dne 23. 6. 2014, č. j. Na 234/2014-6, a ze dne 18. 6. 2014, č. j. 6 As 27/2014-340, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 6. 2014, doplněnou podáním ze dne 8. 7. 2014 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí.
Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl stěžovatel vyzván dne 10. 7. 2014 k odstranění vad návrhu, které spočívaly zejména ve skutečnosti, že nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Pro odstranění vad návrhu byla stěžovateli stanovena lhůta 15 dnů ode dne doručení výzvy. Stěžovatel byl současně poučen, že podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Výzva k odstranění vad návrhu byla stěžovateli doručena dne 17. 7. 2014, stěžovatel však vady podání ve lhůtě soudem stanovené neodstranil, pouze reagoval podáním ze dne 1. 8. 2014, ve kterém žádal o prodloužení lhůty k odstranění vad nejméně o dva měsíce, neboť soudem poskytnutá lhůta není postačující.
Ústavní soud konstatuje, že ve stejné situaci (neodstranil vady ve lhůtě) se stěžovatel ocitl opakovaně. V řadě usnesení (např. sp. zn. IV. ÚS 2092/13 ze dne 20. 8. 2013, III. ÚS 3401/13 ze dne 7. 1. 2014 a sp. zn. III. ÚS 3265/13 ze dne 11. 2. 2014) na to Ústavní soud reagoval odmítnutím ústavní stížnosti pro neodstranění vad ve lhůtě s odůvodněním, že navrhovatel byl v souvislosti s jeho předchozími podáními opakovaně seznámen s formálními náležitostmi návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti právního zastoupení advokátem a byly mu objasněny kompetence Ústavního soudu, jemuž zajišťování právního zastoupení účastníkům řízení nepřísluší. Usnesením sp. zn. IV. ÚS 932/14 ze dne 24. 3. 2014 již Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl, aniž by jej k odstranění vad návrhu vyzýval, s tím, že stěžovatel byl v minulosti informován o zákonem požadovaných náležitostech ústavní stížnosti, přičemž ani v jednom z případů vady řízení neodstranil.
Taktéž v nyní projednávané věci má Ústavní soud za to, že za zmíněnou dobu byl stěžovatel opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byla k podané ústavní stížnosti přiložena plná moc advokáta, který stěžovatele zastupuje. Ústavní je přesvědčen, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Přistoupil-li Ústavní soud přesto k vyzvání stěžovatele k odstranění vad podání, učinil tak nad rámec své zákonné povinnosti.
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj stěžovateli poskytoval další lhůtu k odstranění vad podání, (zejména když stěžovatel ve své žádosti o prodloužení lhůty neuvedl žádné důvody, pro které by tak měl Ústavní soud učinit), neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní si taktéž ověřil, že se stěžovatel v průběhu soudem stanovené lhůty neobrátil na Českou advokátní komoru s žádostí o určení advokáta.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. srpna 2014
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj