ECLI:CZ:US:2014:1.US.1981.12.1
sp. zn. I. ÚS 1981/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdeňky Steinerové, zastoupené JUDr. Igorem Osvaldem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 31, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod, spočívajícímu v nečinnosti Krajského soudu v Brně ve věci odstranění zápisu stěžovatelky z obchodního rejstříku, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace vzniklé právní situace
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala ochrany před jiným zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod (před nečinností Krajského soudu v Brně jako rejstříkového soudu ve věci odstranění zápisu stěžovatelky z obchodního rejstříku). Požadovala, aby Ústavní soud rozhodl nálezem tak, že se Krajskému soudu v Brně zakazuje pokračovat v porušování základního práva stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a přikazuje se mu uvést bez zbytečných průtahů do souladu zápis v obchodním rejstříku (v oddílu C, vložce č. 19283) se skutečným stavem na základě řízení provedeného v intencích §200b odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen "o. s. ř.").
2. Dne 19. 10. 2010 zemřel pan Oldřich Bílek, který byl otcem stěžovatelky. Stěžovatelka se s otcem před jeho smrtí dlouhodobě nestýkala, avšak z úcty k jeho osobě uhradila náklady pohřbu. Ohledně pozůstalosti po panu Oldřichu Bílkovi rozhodl Okresní soud v Hodoníně pověřenou soudní komisařkou, notářkou JUDr. Ivanou Šafaříkovou, usnesením ze dne 24. 11. 2010 č. j. 31 D 1857/2010-16 ND 569/2010 tak, že se dědické řízení zastavuje a že nepatrný majetek zůstavitele, tj. klíče, peněženky (obsahující hotovost ve výši 100 Kč, SIM kartu Vodafone a průkazy), písemnosti a mobilní telefon, se vydává stěžovatelce Zdeňce Steinerové jako vypravitelce pohřbu. Tatáž soudní komisařka vydala dne 17. 8. 2011 usnesení č. j. 31 D 1857/2010-62 ND 195/2011, jímž bylo rozhodnuto, že nepatrný majetek zůstavitele tvoří rovněž obchodní podíl ve společnosti RECAMON, s. r. o., a uvedená majetková hodnota se tedy stěžovatelce taktéž vydává. Do tohoto výroku dědického rozhodnutí nebylo možno podat odvolání. Stěžovatelka posléze náhodně zjistila, že byla Krajským soudem v Brně zapsána ke dni 4. 11. 2011 do obchodního rejstříku jako jediný společník označené obchodní společnosti. Podala proto ke Krajskému soudu v Brně žádost, aby byl proveden její výmaz z obchodního rejstříku, což byl podle jejího názoru podnět k zahájení rejstříkového řízení ex officio, směřujícího k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem. Krajský soud na toto podání stěžovatelky reagoval sdělením ze dne 4. 1. 2012 č. j. F 75755/2011 C 19283-257, v němž byl obsažen mj. závěr, že se stěžovatelka mohla domáhat výmazu do jednoho měsíce ode dne provedení zápisu a že zmeškání této lhůty nelze prominout. Stěžovatelka poté dne 10. 2. 2012 učinila další podnět shodného charakteru, který byl soudem také odložen.
II.
Obsah ústavní stížnosti
3. Argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti byla založena na tom, že usnesení krajského soudu o zápisu její osoby do obchodního rejstříku jí nebylo nikdy doručeno, ani o tomto postupu soudu nebyla vyrozuměna. Rejstříkový soud tedy stěžovatelce znemožnil uplatnění obrany proti zápisu do obchodního rejstříku, s nímž nesouhlasila - došlo totiž bez dalšího k uplynutí jednoměsíční lhůty k podání návrhu na výmaz této skutečnosti z rejstříku podle §200db odst. 6 o. s. ř. Také pokud by rejstříkový soud rozhodoval podle §200da odst. 3 o. s. ř., měl stěžovatelce v intencích §200dc o. s. ř. zaslat výpis z obchodního rejstříku k obchodní společnosti RECAMON, s. r. o., a dát jí tím na vědomí existenci jejího zápisu. Stěžovatelka poukazovala na možnou aplikaci ustanovení §200b odst. 1 věty druhé o. s. ř., týkající se dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem (v tomto případě lze rejstříkové řízení zahájit i bez návrhu). Namítala dále, že obchodní podíl nemůže být ze své povahy nepatrným majetkem. Vydání tzv. nepatrného majetku podle §175h odst. 2 o. s. ř. není právním titulem k nabytí obchodního podílu v právnické osobě. K nabytí vlastnictví by podle jejího názoru došlo až skutečným převzetím věci, tedy jednáním spočívajícím v prohlášení stěžovatelky o přijetí obchodního podílu, nebo vyjádřením jejího souhlasu se zápisem své osoby do obchodního rejstříku.
III.
Vyjádření účastníka řízení
4. Krajský soud v Brně v postavení účastníka řízení před Ústavním soudem se k obsahu podané ústavní stížnosti vyjádřil tak, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla účastnicí rejstříkového řízení, soud jí ani nemohl doručit usnesení o jejím zápisu do obchodního rejstříku. V této rejstříkové věci nedocházelo ze strany soudu k žádné nečinnosti a není zde ani rozpor mezi stavem zapsaným v obchodním rejstříku a skutečným stavem.
IV.
Právní posouzení
5. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda rozhodnutí a postupy obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv. Ústavní soud nesdílí v posuzované věci přesvědčení stěžovatelky, že Krajský soud v Brně napadeným postupem zasáhl do jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
6. K argumentaci stěžovatelky lze uvést, že pokud obecný rejstříkový soud provedl zápis osoby stěžovatelky do obchodního rejstříku z titulu dědického usnesení Okresního soudu v Hodoníně, vydaného soudní komisařkou dne 17. 8. 2011 pod č. j. 31 D 1857/2010-62 ND 195/2011, jednal v souladu se zákonnou regulací rejstříkového řízení. Zapisují-li se podle zvláštního právního předpisu do obchodního rejstříku skutečnosti na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu, soud zápis učiní, aniž by o tom vydával rozhodnutí (§200da odst. 3 o. s. ř.). Jinak řečeno, postupoval-li krajský soud při zápisu do rejstříku na základě dědického rozhodnutí, kterým bylo stanoveno, že nepatrný majetek zůstavitele (vydaný stěžovatelce) představuje rovněž obchodní podíl ve společnosti RECAMON, s. r. o., pak nemusel ani vydat jakékoli rozhodnutí o zápisu a zápis do rejstříku mohl bez dalšího provést. Pokud rejstříkový soud o zápisu stěžovatelky do obchodního rejstříku vydal rozhodnutí, jak Ústavní soud zjistil z vyžádaného spisu (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2011 č. j. F 46409/2011 F 46411/2011 C 19283/10-242), nemění tato skutečnost možnost nahlížet na jeho postup jako na ústavně konformní. Při provádění zápisu na základě soudního rozhodnutí rejstříkový soud totiž jeho správnost věcně nepřezkoumává a zápis provede přímo. Vzhledem k okolnostem by také nepřicházela v úvahu aplikace ustanovení §200b odst. 1 věty druhé o. s. ř., týkající se dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem, kdy lze rejstříkové řízení zahájit i bez návrhu. Konečně jde-li o stěžovatelkou namítané znemožnění "nápravného" postupu podle §200db odst. 6 o. s. ř. v důsledku uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty, je třeba konstatovat, že zákon tento prostředek k docílení změny zápisu vztahoval pouze k případu "výmazu" zapisovaných osob z rejstříku. Ustanovení §200db odst. 5 o. s. ř. pak vázalo možnost domáhat se výmazu nebo změny zápisu v obchodním rejstříku na situaci, kdy soud neprovedl zápis do rejstříku, ani o návrhu na zápis nerozhodl v zákonné lhůtě - v takovém případě se zápis považoval za provedený dnem následujícím po uplynutí této lhůty.
7. Je otázkou, zda mohl soud v dědickém řízení prostřednictvím soudní komisařky rozhodnout o vydání obchodního podílu (jako nepatrného majetku zanechaného zůstavitelem) stěžovatelce, která nebyla dědičkou, ale pouze vypravitelkou pohřbu. Jak ovšem bylo již naznačeno výše, Ústavní soud není oprávněn z pozice ochránce ústavnosti tuto otázku, která spočívá ve výkladu podústavního práva (konkrétně §116 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů), zásadně posuzovat (viz usnesení ze dne 7. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 846/06). Nyní tím méně, že dotčené dědické usnesení nebylo ústavní stížností ani napadeno.
8. Ústavní soud proto znovu konstatuje, že obecný (rejstříkový) soud postupoval v uvedené věci ústavně konformně a předvídatelným způsobem. Protože Ústavní soud podstatný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že jej jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu