infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.02.2014, sp. zn. I. ÚS 203/14 [ usnesení / JANŮ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2014:1.US.203.14.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2014:1.US.203.14.1
sp. zn. I. ÚS 203/14 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ivany Janů a Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky Drahoslavy Jelínkové, zastoupené Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem, se sídlem Komořanská 63, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, č. j. 20 Cdo 3256/2013-109, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, č. j. 54 Co 167/2013-66, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 68 EXE 369/2011-46, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2014, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, č. j. 20 Cdo 3256/2013-109, bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze (dále také "odvolací soud") ze dne 12. 4. 2013, č. j. 54 Co 167/2013-66, pro nepřípustnost. Uvedeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále také "soud prvního stupně") ze dne 4. 3. 2013, č. j. 68 EXE 369/2011-46, o zamítnutí stěžovatelčina návrhu na zastavení exekuce. Podstata ústavní stížnosti se soustředila na argumenty proti správnosti závěrů dovozených soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Dovolacímu řízení vytýká pouze průtahy. Dovolání bylo z její strany podáno dne 11. 7. 2013, nicméně spis byl soudem prvního stupně Nejvyššímu soudu postoupen dne 27. 9. 2013. K rozhodnutí Nejvyššího soudu pak stěžovatelka uvádí, že odmítnutí dovolání bylo nedůvodné, avšak žádné konkrétní výtky neuvádí. Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], zčásti opožděná [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Napadá-li stěžovatelka výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo její dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, pak Ústavní soud konstatuje, že právě v této části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud v odůvodnění zcela dostatečným způsobem rozvedl, na základě kterých ustanovení občanského soudního řádu dospěl k závěru svého usnesení. Konkrétně uvedl, že rozhodl podle ustanovení §243c odst. 1 ve spojení s §238 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu, neboť dovolání napadalo usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000,- Kč. Ústavní soud tedy v postupu Nejvyššího soudu neshledal žádné nedostatky, a to ani takové, které by svědčily o přepjatém formalismu při rozhodování. Stejně tak nelze uznat ani argument stěžovatelky týkající se průtahů v řízení. Co se týče návrhu na zrušení usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně, je v této části opožděný. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tímto posledním prostředkem v souzené věci bylo odvolání. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že rozhodnutí o posledním procesním opravném prostředku bylo stěžovatelce doručeno dne 16. 5. 2013. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak uplynula ke dni 16. 7. 2013. Ústavní soud proto dle §43 odst. 1 písm. b) a dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podanou ústavní stížnost zčásti odmítl jako opožděnou a zčásti jako zjevně neopodstatněnou. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. února 2014 Kateřina Šimáčková, v.r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2014:1.US.203.14.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 203/14
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 19. 2. 2014
Datum vyhlášení  
Datum podání 17. 1. 2014
Datum zpřístupnění 4. 3. 2014
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 4
Soudce zpravodaj Janů Ivana
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nedodržení lhůty
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §238 odst.1 písm.d, §243c odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík dovolání/přípustnost
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-203-14_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 82558
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-19