ECLI:CZ:US:2014:1.US.2406.13.1
sp. zn. I. ÚS 2406/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Karla Rožnovského a 2) Anny Rožnovské, obou zastoupených Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem se sídlem Znojmo, Jana Palacha 4, směřující proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 5. 2013, č.j. 13 D 1220/2012-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností stěžovatelé napadli usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 5. 2013, č.j. 13 D 1220/2012-37, jímž soud prvního stupně určil obvyklou cenu majetku zůstavitele (zemř. syna stěžovatelů), potvrdil nabytí dědictví jedinému dědici ze závěti a určil odměnu a náhradu hotových výdajů notářky JUDr. Jany Plochové. Stěžovatelé navrhli zrušení právě uvedeného usnesení, a to z důvodu, že s nimi nebylo v předmětném dědickém řízení jednáno jako s účastníky řízení, přestože bylo prokázáno, že o nich lze mít důvodně za to, že jsou dědici zůstavitele ze zákona. V důsledku toho jim byla odňata možnost v řízení jednat a realizovat tak svá procesní práva. Tím dle názoru stěžovatelů došlo k porušení jejich ústavně garantovaných práv dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti uvedli, že vzhledem k tomu, že s nimi nebylo jednáno jako s účastníky řízení, nemají ani možnost využít k ochraně svých práv řádných či mimořádných opravných prostředků.
3. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat její formální náležitosti a podmínky přípustnosti.
4. Ústavní soud z vyžádaného spisového materiálu zjistil, že stěžovatelé, i přesto co uvedli ve své ústavní stížnosti, podali za účelem ochrany svých práv odvolání proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 27. 2. 2014, č.j. 18 Co 374/2013-71, tak, že odvolání stěžovatelů vyhověl, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně věděl již od počátku předmětného dědického řízení o existenci stěžovatelů, přičemž bylo nepochybné, že o nich lze mít důvodně za to, že jsou zákonnými dědici zůstavitele. S ohledem na právě uvedené tak bylo dle odvolacího soudu namístě, aby soud prvního stupně poté, co byla závětní dědičkou předložena závěť zůstavitele, o této závěti informoval všechny, jimž dosud svědčilo dědické právo, a zjistil jejich stanovisko k předmětné závěti, z něhož mohly vyplynout okolnosti významné pro rozhodnutí o dědickém právu. Pokud tak soud prvního stupně neučinil, pak dle názoru odvolacího soudu nebylo v řízení jednáno s těmi, o nichž lze mít za to, že jsou dědici zůstavitele, čímž došlo k porušení práv těchto osob garantovaných jim čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 36 odst. 1 Listiny.
5. S ohledem na právě uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než uzavřít, že ústavní stížnost směřující proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 5. 2013, č.j. 13 D 1220/2012-37, není přípustná. To proto, že jednou z podmínek pro zahájení řízení o ústavní stížnosti je mimo jiné předpoklad pravomocně skončeného předchozího řízení [§75 odst. 1 ve vztahu k §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Tato podmínka však v nyní posuzovaném případě splněna nebyla, neboť stěžovatelé úspěšně napadli rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním. Tím odpadl i samotný předmět řízení před Ústavním soudem, neboť ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo již zrušeno a stěžovatelé se tak domohli ochrany svých ústavně garantovaných práv přímo v řízení před obecnými soudy.
6. Pro výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jakožto návrh nepřípustný odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2014
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu