ECLI:CZ:US:2014:1.US.258.14.1
sp. zn. I. ÚS 258/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Evy Vítkové, zastoupené Mgr. Markem Stubleym, advokátem se sídlem Praha 5, Bucharova 1314/8, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2013 č. j. 12 Cmo 81/2013-269, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka pro tvrzený zásah do ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu.
2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2012 č. j. 24 Cm 449/2010-227 bylo podle §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), rozhodnuto o přerušení řízení o zaplacení částky 906 306 115 Kč se 6% úrokem od 4. 12. 2010 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 3 021 020,38 Kč z titulu směnky, a to až do skončení řízení vedeného u Policie ČR - Krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy pod č. j. KRPA-2558-85/TČ-2011-000093, případně do pravomocného rozhodnutí soudu v trestní věci. Předmětné usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení bylo změněno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2013 č. j. 12 Cmo 81/2013-269 tak, že se směnečné řízení nepřerušuje. Stěžovatelka s právním závěrem odvolacího soudu o nedostatku důvodů pro přerušení civilního řízení nesouhlasila, neboť v trestním procesu měla být řešena otázka mající význam pro rozhodnutí soudu ve směnečném řízení (pozn.: trestní stíhání vedeno proti podvodnému jednání týkajícímu se nabytí směnky jejím původním remitentem).
3. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a není tedy povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
4. Napadené rozhodnutí obecného soudu nevykazuje protiústavní charakter. Právní úprava umožňuje soudu podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. občanskoprávní proces přerušit, probíhá-li řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí ve věci. Soud rozhoduje podle svého uvážení na základě řádného posouzení relevantních okolností případu; je v tomto směru oprávněn, nikoli povinen civilní řízení přerušit. Nezávislý soud je obecně nadán oprávněním i povinností odpovědně zvážit, jaký procesní postup v konkrétním případě zvolit. Ústavní soud zdůrazňuje, že usnesení o přerušení řízení je rozhodnutím procesní povahy. Nejedná se o rozhodnutí ve věci, a proto zpravidla není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv účastníků řízení. V řešené věci Ústavní soud důvod k zásahu do rozhodovací činnosti obecného soudu rovněž neshledává. Usnesení o nepřerušení řízení bylo vrchním soudem náležitě odůvodněno a nevybočilo z rámce ústavních kautel.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. září 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu