ECLI:CZ:US:2014:1.US.2739.13.1
sp. zn. I. ÚS 2739/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Pamiro.cz spol. s r. o., se sídlem Velká Bystřice, ČSA č. p. 729, zastoupené Mgr. Sylvií Sofkovou, advokátkou, Advokátní kancelář se sídlem Horní náměstí 17, Olomouc, proti postupu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSOL 10 INS 2868/2013 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka ústavní stížností brojila proti postupu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSOL 10 INS 2868/2013. Konkrétně napadla postup soudu, který dne 10. 7. 2013 provedl přezkumné jednání o pohledávkách věřitelů bez toho, aby byly dodrženy lhůty a požadavky stanovené v §189 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že obecný soud nařídil přezkumné jednání o pohledávkách věřitelů, ačkoliv insolvenční správce úpadce Jiřího Skřivánka nedodal soudu v zákonné lhůtě všechny listiny (mj. i přihlášky pohledávek věřitelů). Tímto postupem mělo být porušeno především právo stěžovatelky na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 23. 4. 2013 č. j. KSOL 10 INS 2868/2013-A11 mimo jiné nařídil přezkumné jednání na den 10. 7. 2013 a svolal schůzi věřitelů, která se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání. Týmž usnesením soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Mg. Janouška. Soud rovněž vyzval věřitele k přihlášení pohledávek ve stanovené lhůtě. Podle zápisu o přezkumném jednání bylo jeho předmětem přezkoumání řádně přihlášených pohledávek.
II.
3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla stěžovatelkou dodržena lhůta k podání ústavní stížnosti. Vycházel přitom z toho, že ústavní stížnost směřuje proti "účinkům přezkumného jednání"; stěžovatelka brojí proti průběhu přezkumného jednání, které bylo nařízeno a fakticky se konalo dne 10. 7. 2013. Vzhledem k tomu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh byl podán v zákonné lhůtě. Návrh stěžovatelky však shledal zjevně neopodstatněným.
4. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v Ústavě též základní práva, jejichž katalogem je Listina základních práv a svobod. Listina upravuje vedle obecných a společných ustanovení základní lidská práva a svobody, politická práva, práva minorit, hospodářská, sociální a kulturní práva a právo na soudní či jinou ochranu. Její ambicí tedy není postihnout veškeré právní vztahy, jež vznikají, vyvíjejí se a zanikají v praktickém životě celého právního řádu. Ani Ústavní soud proto nemůže být institucí, jež by dokázala poskytnout univerzální ochranu a tedy i spravedlnost všem subjektům práva, ať již fyzickým nebo právnickým osobám, které na území státu působí.
5. Ústavní soud zdůrazňuje při svém rozhodování, že se cítí vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.
6. Ze subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá, že Ústavní soud by měl ochranu ústavně zaručeným základním právům a svobodám poskytovat až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci a k zásahům do probíhajících řízení by měl přistupovat nadmíru zdrženlivě. Proto by ústavní stížností měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní, byť i samostatně pravomocná rozhodnutí (k tomu srov. Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 371n. či usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 275/06, sp. zn. I. ÚS 2648/13 a dalších).
7. Z uvedeného pravidla Ústavní soud ve své judikatuře připouští výjimky. Na nyní posuzovanou věc je však není možné vztáhnout. Stěžovatelka napadá, jak sama výslovně uvádí, "účinky přezkumného jednání", nikoliv žádné konkrétní rozhodnutí orgánu veřejné moci (zde soudu). Tím spíše není možné zasahovat do probíhajícího insolvenčního řízení, když navíc z přiložených materiálů nevyplývá, že by se stěžovatelka jinak domáhala sjednání požadované nápravy či činila jiné úkony tomu nasvědčující.
8. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Její stížnost je nutno označit za zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost stěžovatelky bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu